Bůh masakru v ostravském Divadle Mír pobaví tím, jak odhaluje hovado v člověku

Bůh masakru je skvělá komedie, i když má v podtextu velmi vážné tóny. Odhaluje lidské slabosti, ale vůbec nemoralizuje, naopak z moralizování si dělá legraci stejně jako z ostatních lidských nedokonalostí.

Scénografka Pavla Kamanová umně zmenšila hloubku jeviště a prostor zahalila do optimistické zelenkavé barvy. Do hracího prostoru umístila rozměrnou šedivou sedačku, jejíž díly si herci postupně rozebírají pro konkrétní dramatické situace. Návrh kostýmů Pavly Kamanové vychází z charakteru postav. Michal Sedláček vybral vytvořil sice stručnou, ale velmi funkční hudbu k inscenaci.

Bůh masakru v Divadle Mír. (Foto: Jan Lipovský)

Příběh je velmi jednoduchý: v jednom bytě se sejdou dva manželské páry, aby sepsaly pro pojišťovnu zprávu o rvačce mezi svými syny, dvěma malými chlapci. Ve rvačce jeden chlapec druhému vyrazil dva přední zuby klackem. Zpočátku smířlivě vypadající jednání mezi rodičovskými páry se však velmi brzy zvrhne ve vzájemné napadání jak mezi hosty a hostiteli, tak uvnitř párů samotných.

Debutující režisér Dušan Urban, jinak herec známý z Divadla Petra Bezruče, obsadil do jedné manželské dvojice Pavlu Gajdošíkovou (Divadlo Petra Bezruče) a Josefa Kalužu (Komorní scéna Aréna), druhý manželský pár tvoří Kateřina Vainarová (Národní divadlo moravskoslezské) a Ondřej Brett (Divadlo Petra Bezruče).

Bůh masakru v Divadle Mír. (Foto: Jan Lipovský)

Režisér se vyvaroval nástrah, kterým podlehli jiní inscenátoři Boha masakru v České republice, když vyráběli zábavu za každou cenu, a to i vnějšími prostředky. Dušan Urban spolu s dramaturgyní inscenace Irenou Křehlíkovou důsledně těží komediální prvky ze samotného textu, a hlavně ze způsobu, jakým je tento text herecky uchopen.

Čtveřice herců potvrzuje naplňování další ambice ředitele divadla Alberta Čuby obsazovat do her uváděných v Míru ty nejlepší a nejvýraznější ostravské umělce.

Pavla Gajdošíková v inscenaci Bůh masakru. (Foto: Jan Lipovský)

Pavla Gajdošíková hraje svoji Veroniku Houliéovou jako ženu hrající si na smířlivou sympaťačku, ale přitom protivně moralizující, beze špetky humorného nadhledu, povyšující se nad všechny a marně skrývající nesoulad se svým manželem. Herečka ani na nejmenší okamžik nevypadne z role. Její průběžné jednání v postavě je doslova metodickou ukázkou promyšleného herectví.

Josef Kaluža v inscenaci Bůh masakru. (Foto: Jan Lipovský)

Josef Kaluža, ztělesňující Veroničina manžela Michala, vytvořil na jevišti portrét zemitého, mírně primitivního muže, který z Alanovy prostoduchosti učinil hlavní komediální náboj postavy. Kaluža mistrně pracuje s intonacemi a dokáže rozesmát publikum dokonce jediným slovem, proneseným ze zákulisí. Pro premiéru si tento herec připravil i překvapení pro partnery na jevišti a jednou replikou řečenou nečekaně groteskním způsobem „odboural“ i některé své kolegy.

Kateřina Vainarová v inscenaci Bůh masakru. (Foto: Jan Lipovský)

Kateřina Vainarová v roli Anety Reilleové se zpočátku chová nonšalantně, postupně však odhaluje pravou tvář postavy. Ukazuje skutečně široký herecký rejstřík a její kreace vyvrcholí v opilecké scéně. Otázkou ovšem je, nakolik šťastné je chvilkové vystřízlivění Anety při scéně s kabelkou, kterou jí ve vzteku vysype Veronika na podlahu – v malém okamžiku tu Vainarová mírně vypadává z přirozenosti. To je však naprostá maličkost a záleží jen na režijním dotažení – na velmi zdařilé herecké práci to jinak vcelku nic nemění.

Ondřej Brett v inscenaci Bůh masakru. (Foto: Jan Lipovský)

Ondřel Brett hraje Anetina manžela Allana. Je po všech stránkách skvělý. Jeho sebestředný podnikový právník velké farmaceutické firmy je dokonalou studií bezohlednosti a přezíravosti jak vůči světu, tak vůči manželce a lidem vůbec.

Něco málo přes hodinu trvající představení bez přestávky je výbornou zábavou. Laťka kvality divadelní práce, kterou v tomto případě nastavil jak režisér Dušan Urban, tak herci samotní, je skutečně posazena hodně, hodně vysoko.