Večeře ve Slezském divadle nabízí dva chody s rozdílnou příchutí. Před přestávkou a po přestávce

Příběh je jednoduchý. Hlavní postava, Paige, žena středního věku, hostí ve svém domě přátele svého muže Larse, spisovatele, autora filozofické knihy, která právě vyšla. Večeře, která je tedy uspořádána na oslavu vydání knihy, se však poněkud zvrtne. Ne ovšem náhodou – Paige pro všechny připravila překvapení, které vyjde na povrch v samém závěru.

Z inscenace Večeře. (Foto: Petr Veselý)

Moira Buffini si bere na paškál chování vyšších vrstev a celebrit, jejich odtržení od reality a sebestřednost, večírky plné prázdných řečí a slovních exhibic, pokryteckého chování a předstírání. Její Večeře je velmi dobře napsaná a není divu, že byla nominována na Cenu Olivier Award v kategorii komedie roku. Premiéra se sice odehrála v noblesním Národním divadle v Londýně, ale jasným vysvědčením komediálních kvalit této hry je její přenesení na bulvární West End.

Největší nástrahou je vyvážení všeho komického, tajuplného a tragického, co s v textu skrývá. Důležité je také naplnění žánru konverzační komedie – převážně se totiž jedná o slovní gagy. V první části před přestávkou jde spíše o seznámení diváků s postavami. V této části, a platí to částečně i pro určitou část děje po přestávce, je třeba se soustředit zejména na zdůraznění komiky.

Z inscenace Večeře. (Foto: Petr Veselý)

Režisér inscenace Petr Štindl však poněkud nad potřebnou míru od začátku akcentuje i hlubší polohy a tragické tóny. Ke škodě celku – to tragické má přijít jako překvapení. Avizovat příchod tragédie znamená ochudit celek nejen o toto překvapení, ale v pojetí, které Petr Štindl volí, to také ubírá na celkové zábavnosti. Nejvíce pak v první části před přestávkou, kdy záměr autorky zobrazit nudu pramenící z vyprázdněnosti světa postav, o kterých ve hře píše, se nesmí proměnit v nudu v hledišti – a to se bohužel částečně děje.

Jediným oživením je herecká poloha postavy umělkyně Wynne a způsob, jakým tuto postavu hraje Sabina Muchová. Podobné odlehčení by slušelo i ostatním. Soustředit se na jednání slovem a důsledné zaměření na výstavbu slovních gagů by celku velmi prospělo. Druhá část po přestávce je mnohem zábavnější a poutavější než ta předchozí, což je dáno také tím, že se v ní děj rozbíhá mnohem svižněji.

Sabina Muchová a Tereza Bartošová. (Foto: Petr Vestlý)

Scénograf Petr B. Novák postavil na jevišti noblesní interiér s jídelním stolem, do pozadí umístil prosklenou stěnu, za kterou vytvořil venkovní prostor luxusní zahrady s bazénem. Všechno, co se „venku“ občas nasvítí, slouží ale spíše jako vizuální efekt než atmosférotvorný nutný prvek, celá scénografie působí spíše artistně než účelně. Navíc v textu se mluví o husté mlze všude kolem domu, ale venku žádná mlha vidět není až na jediný moment, kdy se pustí umělý dým coby předzvěst tragédie.

Hudba Petra Hromádky slouží především v okamžicích střihu mezi jednotlivými obrazy coby zvukový předěl. Kostýmy Jitky Fleislebr jsou vydařené, vystihují povahy postav a pomáhají jejich představitelům k dotvoření charakterů.

Hana Vaňková v inscenaci Večeře. (Foto: Petr Veselý)

Hana Vaňková v roli Paige by mohla být více překvapivá. Od začátku je na Paige vidět neštěstí jejího života, a to je trochu škoda. Sarkastická ironie, kterou je Paige autorkou obdarována, by měla být režií více zdůrazněna s cílem více pobavit hlediště. Vážnější rovinu postavy však Vaňková zvládá skvěle.

Martin Valouch coby Lars, manžel Paige, může více uplatňovat svoji sebestřednost, Michal Stalmach jako vědec Hal zase může být více povznesen ve své aroganci – ale vše s neustálým ohledem na komičnost obou postav. Tereza Bartošová, která hraje televizní hlasatelku Sian, se opírá o prvky zdůrazňující její půvab, hledá možnosti komiky, což je v pořádku, jenže i tady platí to, že více se směje postava na jevišti než divák v hledišti.

Tereza Bartošová v inscenaci Večeře. (Foto: Petr Veselý)

Daniel Volný hraje Mika zcela přesně. Všechny polohy postavy jsou v jeho výkonu přesně vyváženy, a je stejným oživením jako postava Wynne Sabiny Muchové. Jakub Stránský jako číšník to nemá lehké, má mlčenlivou roli, ale jeho nonverbální komunikace s hledištěm je naprosto v pořádku.

Největší rezervy má nejnovější inscenace Slezského divadla v režijní složce, a to v menší míře akcentace komediálního prvku v celém představení, než předloha umožňuje. Naopak vážný podtext hry je podán v dostatečné míře. A tak pro budoucí reprízy postačí, když se bude odehrávat o něco více legrace od samého začátku a inscenace Večeře, rozhodně už teď velmi zajímavá, bude v divácké oblibě jen růst.