Bonnie & Clyde po ostravsku: Nakolik nová je další inscenace těžící z filmové předlohy?

Titul Bonnie & Clyde více než na americké předválečné reálie upomene už jen svým názvem na stejnojmenný slavný kontroverzní film Arthura Penna z roku 1967, i když pro filmový svět se atraktivní příběh milenců vrahů stal inspirací mnohem dříve, a to v roce 1958. Znovu jej pak opět jako výraznou inspiraci připomíná kontroverzní satira Olivera Stonea Takoví normální zabijáci v roce 1994.

Inscenace Vítězslava Větrovce z filmového světa otevřeně čerpá a hlásí se k filmovým zdrojům Arthura Penna i Olivera Stonea. V dramaturgii Staré arény jde navíc po Zuřivci (uveden 13. března 2016, inspirovaném životem boxera Jake LaMotty, o druhý výrazný titul, jehož příběh je známý a oslavovaný především díky autorské americké kinematografii.

Bonnie a Clyde stejně, jako Zuřící býk LaMotta, se stali přitažlivým námětem pro mladé publikum a není divu, že právě Stará aréna sáhla po jejich ikonách. Svět se nemění a „rebelové bez příčiny“ se nosí v každé generaci. Jaký je však jejich skutečný původ?

Z inscenace Bonnie & Clyde. (Foto: Ondřej Vojčiniak)

Bejb a Kam v konkrétním Větrovcově příběhu se sice stylizují tak trochu jako milenecká vražedná dvojice, ale mají k americké krizi hodně daleko Vystačí si s vlastním zapadákovem současné vesnice, kde Bejb pracuje v bezejmenném zaplivaném baru a chodí s místním přitroublým vidlákem. Každý den po šichtě na něj čeká na autobusové zastávce, tady se také setkává s další pochybou existencí, zmoklým frajerem Kamem.

Ačkoliv je Bejb holka od rány, tak Kame s ní nemá větší práci, dostane ji na cigáro. Láska na první kuřbu funguje jako roznětka. V Bejb praskne podvědomá touha zmizet z bezejmenné díry, a když se dozví, že Kame je tak trochu zloděj, ještě více se pro něj nadchne. Společně vyrážejí na svou road movie, přepadávají trafiky, hračkářství, a Bejb se pomstí na svém vidlákovi, který měl omezené sexuální výkony.

Z inscenace Bonnie & Clyde. (Foto: Ondřej Vojčiniak)

Zanedlouho si jejich infantilního řádění začne všímat místní zpravodajská stanice s bezejmenným reportérem. Ten vycítí šanci a pověsí se podivnému párečku na paty. Milenci mezitím ve své filantropické zběsilosti omylem zastřelí pracovníka úřadu. Mezi tím si ale stačí získat srdce místních obyvatel, kteří Bejb a Kama považují za ikony bojující proti „establishmentu.“ Ti se ale díky reportérovu hyenismu dostanou do vězení, kde trpí, dokud je opět nespojí touha po medializaci ze strany reportéra.

Po fiasku z živého přenosu, kdy je zločinci zesměšněn, rozhodne se financovat další zločineckou dráhu zamilované dvojičky. Chvíli mu tento scénář klape, dokud se mu Bejb a Kame nepostaví a je nakonec zavražděn. Konec story uzavírá přestřelka v kině, kdy za zády ústřední dvojice běží nejslavnější násilná scéna roku 1967, přímá citace proslulé přestřelky z filmu Arthura Penna.

Přes částečnou parafrázi je vliv filmové předlohy na dějovou linku Větrovcovy inscenace evidentní. Svědčí o tom nejen její samotný název, ale zejména projekce v závěru děje, i když kvalita promítání je trestuhodná a ze slavných záběrů na přesvíceném jevišti není téměř nic rozeznat, vedle zcela jasné zvukové stopy plné střelby.

Ještě více je v ději evidentní inspirace Stoneovými Takovými normálními zabijáky. Zejména díky kritice médií, která však ulpívá na povrchu. Média mají v příběhu hlavní roli díky využití rekvizit i samotné dramaturgie. Tvůrci nelenili a natočili pro inscenaci sérií věrohodných televizních šotů s reportérem, který se v jednu chvíli dokonce přiznaně a pyšně sleduje sám sebe.

Výrazné jsou prvky grotesky, včetně absurdních situací, kdy reportér v přímém přenosu vyhrožuje sebevraždou, a to jen proto, že v místním zapadákově v podstatě není o čem točit.

Z úvodu inscenace Bonnie & Clyde. (Foto: Ondřej Vojčiniak)

Z inscenačních zvláštností je u „stařeňácké“ Bonnie & Clyde hodno vyzdvihnout samotný začátek v předsálí, kdy Bejb seřvává čekající publikum u baru. Na chvíli se skutečně zdá, že onen divadelní zapadákov dostává zcela evidentní rysy v místních poměrech. Představitelka Bejb Natálie Pelcová je razantní a nabroušená, naštěstí její „bad mood“ neodnese žádný civil, ale pouze nastrčení herci, kteří se vmísili mezi dav.

Inscenace funguje ve čtyřech hercích, ústřední dvojici doplňuje o dost civilnější Adam Wicha coby ležérní záporák Kame. Všechny ostatní role zvládají variabilně proměnliví Barbora Kocmánková a Jiří Krupica, který hravě zvládne omezeného vidláka i úlisného reportéra. Kostýmy jsou civilní a scénu tvoří v prostoru rozvěšené částí automobilové karoserie. Ty se podle potřeby herecké akce mění na autobusovou zastávku nebo televizní studio. Auto se dá v podání herců Staré arény pohotově vykouzlit jen pomocí volantu v ruce a zvuku vyluzovaném vlastními ústy. Vhodná mimika udělá své, není třeba nic složitějšího dodávat. Skvěle jsou rozehrány drobné etudy, kdy se do hraní zapojuje veškerý divadelní prostor, v závěru se vraždící pár opět (po dlouhé pauze) obrací k publiku.

Z inscenace Bonnie & Clyde. (Foto: Ondřej Vojčiniak)

Hraje se bez přestávky hodinu a půl a nebylo by od věci krátit. Vedle poutavého příběhu, i když povrchního, je ale otázkou celková dramaturgie uvedeného kusu. Bonnie & Clyde byli ve své době téměř o deset let mladší, v podstatě středoškoláci, a to, že media manipulují světem, ví dnes už taky každé malé dítě. Spíše se nabízí otázka, jak se jim bránit a proč doopravdy vznikají oni „rebelové bez příčiny“. Ameriku ovládli už v 50. letech a jejich představitelé se nemuseli vymlouvat na nevyhovující sociální zázemí nebo tristní rodinné poměry.