Studie Titus v Cooltouru: Parodie na kulinářské orgie a satirický komentář k dnešní době

Jan Fišar na orgiích s bílými jogurty, znásilnění Petry Lorencové s pořádnou porcí kečupu, vymazlené pečení krkovičky, tanec před barem, odstranění politicky nekorektního občana tmavé pleti – vítejte na satiře v podání ostravské divadelní scény.

400 let starý a stále svěží klasik žije i v multimediální současnosti. Dnes už nepotřebuje řinčení mečů, stačí syčení pečeného masa snímané mikrofonem. Diváci v Cooltouru se ocitají na improvizované kulinářské orgii se čtyřmi činoherci Národního divadla moravskoslezského. Pod vedením režisérky Barbary Herz a dramaturgyně Dagmar Radové vycházejí sice pouze z rámcové kostry Tita, ale využívají k tomu bohatě členitého prostoru předsálí Cooltouru.

Začátek je prostý: Jan Fišar, Ivan Dejmal, Lucie Končoková a Petra Lorencová představují skupinu performerů, kteří po svém seznamují právě přišlé diváky se Shakespearovým dramatem. Hraje se v rámci možností v duchu nízkonákladové produkce, v civilních kostýmech a s dostupnými kulisami, které jsou běžnou součástí prostředí.

Výchozím bodem je zastávka u baru, který tvoří dominantu vestibulu Cooltouru. Tady se jednotliví hráči setkávají nad samotným příběhem, který stručně odvyprávějí, aby uvedli publikum do rámcového obrazu. Tematizování obrazu jako symbolu dnešní vypreparované doby pak dále slouží v principu předvádění vizuálních orgií.

Ivan Dejmal a Lucie Končoková ve Studii Titus. (Foto: Petr Kiška)

Titus vznikl patrně už před rokem 1594. Odehrává se nedlouho před pádem antického Římu a zachycuje krvavou tragédii fiktivního římského generála Tita Andronica a řetězec pomsty, který rozpoutá s Tamorou, gótskou královnou. Hra je považovaná za Shakespearův nejkrvavější kus. Ve své době byla velmi populární. Objevují se v ní bizarní scény hraničící s parodií, obsahuje znásilnění, popravy, sekání údů, kanibalismus. Do konce devatenáctého století byla tato hra pozapomenuta, nicméně její renesance nastala od poloviny 20. století. Jakoby její téma získalo opět na aktuálnosti. V režii Barbary Herz se ale Titus mění na „nejkulinářštější inscenaci“, která si svou výpovědí nezadá se slavným filmem Marca Ferreriho Velká žranice.

Ivan Dejmal v úvodu prvního obrazu maže paštikou chlebíčky. Do vstupních dveří se v jednu chvíli přižene Lucie Končovová jako žena chvátající z tržnice s igelitkou v ruce, ve které má kýžené párky. Jan Fišar recituje blankvers. Ivan Dejmal si poručí kávu a sjede přítomného barmana za nedostatečný servis, na který je ke kávě zvyklý.

Obraz končí a přesouváme se dál do hlubin vestibulu směrem k improvizovanému jevišti a pódiu. Tady už sedí generál Titus (Jan Fišar v historickém kostýmu), který se odhodlává k řeči – právě se vrátil z bojiště… Inscenace je založena na kolektivním putování diváků od jedné hrací plochy ke druhé, zastávek je asi devět a zpravidla se každá scéna – kout v Cooltouru dostane do hry dvakrát.

Lucie Končoková, Jan Fišar a Petra Lorencová ve Studii Titus. (Foto: P. Kiška)

Nejefektnější je prosklená kancelář, kde se na stole odehraje jak znásilnění Lavinie (Petra Lorencová), tak závěrečné food porno s videoprojekcí, kde je zachycen Jan Fišar, jak hltá bílé jogurty.

Jedním z vrcholů Studie Titus je vzpoura performerky Petry Lorencové, která nechce hrát znásilněnou Lavinii. Lorencová poukazuje na nespravedlivé rozdělení rolí a vyhrožuje zveřejněním „jídelních deníčků“, do kterých si měli herci zaznamenávat svou každodenní stravu. Ukazuje se, že podle jídla je třeba rozdělení rolí zásadně přehodnotit, břichatým Titem se tak stává Lucie Končoková a štíhlou Lavinií Jan Fišar.

Absurdní finále, kdy jsou diváci přizváni na Titovu hostinu, odkazuje svou blamáží na různé jídelní diety popírající skutečný výsledek. Jídlo je až pornografickou modlou dneška a Studie Titus si jí s nadsázkou všímá jako mediálního zla. Poukazuje na něj s osobitým humorem v přemrštěných situacích, které zároveň parodují dnes tak populární site specific fenomén.