Jesus Christ Superstar podruhé: Obrovský úspěch, ale i diskutabilní pěvecké výkony

Jesus Christ Superstar. Příběh jedné z největších postav světových dějin nestárne a stále přitahuje. Byl Ježíš skutečně mesiášem? Autoři Tim Rice a Andrew Lloyd Webber v legendární rockové opeře přinesli pohled na Ježíše z jiného, nevšedního úhlu. Jidášova úloha dostala v jejich díle nový racionální rozměr. Jesus prostě v hudebních dějinách znamená obrovský milník, který nelze pominout. Patrně žádné dílo tohoto charakteru nevzbudilo takovou pozornost a tak velký ohlas. Pojďme si zrekapitulovat, jak dopadla druhá ostravská premiéra nejlepší rockové opery všech dob v Národním divadle moravskoslezském.

Scéna Davida Baziky představila jedinou dominantu – katedrálu Božského Spasitele. Ta jako neotřesitelný, ale i provokativní symbol víry od začátku do konce na jevišti vévodila. Před ní se odehrával děj, na ochozech stáli kněží v zlověstně rudých ornátech, jakoby nadřazeni nad obyčejné lidi. Scénický prvek katedrály korespondoval se slušivými kostýmy, které se Martě Roszkopfové perfektně povedly. Ježíš v bílém rouchu, kněží v rudých ornátech nebo policejní komando v uniformách připomínajících oblečení hrdlořezů Islámského státu. Režisér Jiří Nekvasil a dramaturg Patrick Fridrichovský situovali Ježíše do Ostravy.

Katedrála, jakési pomyslné duchovní srdce Ostravy, stála u jeho vzestupu i pádu. Tato aktualizace symbolů působila jako most mezi minulostí a současností. Nekvasil skvěle vystihl i barevnou modulaci prostoru – při druhém dějství se změnilo nasvícení katedrály do krvavě rudé barvy. Strhujícím způsobem ztvárněná choreografie je dílem Ivany Hannichové a patří k nejlepším, které se dosud v adaptacích Jesuse objevily. Důraz na propracovaný dynamický pohyb, mimické a gestické prvky, které gradovaly dějové aspekty: vše bylo mimořádné a zaslouží velké uznání.

Předehra k rockové opeře začíná táhlými tóny elektrické kytary. Sluší se pochválit, že kytarista zahrál sólo s patřičným rockovým vibratem (v uznávané a nejnovější světové verzi Jesuse během Arena Tour kytarista vibrato vynechal). Company je od prvních okamžiků neuvěřitelně dobře sehraná a pěvecky přesvědčivá. Zde osvědčil výbornou pěveckou přípravu sbormistr Marek Prášil a režijní a dramaturgický um režisér Nekvasil s Fridrichovským.

Jidáš Romana Tomeše se uvedl písní Jak ze sna procitám. Tomeš zahrál postavu Ježíšova zrádce velmi emotivně. Od začátku přesvědčivě herecky vyjadřoval deziluzi, pochybnost i nevypočitatelnost složité povahy. Hlasově byl dobrým Jidášem, rockový zpěv byl v jeho podání přirozený, chyběla mu však zřetelnější barva a jasná výslovnost. Tomeš drobné nedostatky ve zpěvu nahradil excelentním herectvím a obrovským zápalem.

Poslední večeře po ostravsku. (Foto: Martin Popelář)

Ježíšem druhé ostravské premiéry byl Lukáš Vlček. Ten zaujal barevným bohatstvím svého hlasu, zejména v barytonové a střední hlasové poloze byl vynikající. Bohužel nejvyšší tóny extrémně těžkého partu mu působily potíže, falzet byl intonačně nejistý, rockový scream zase příliš plochý, bez vibrata a dynamiky. Vlček však rozehrál sugestivní drama a zejména ve druhé polovině si vysloužil velké uznání. Sekvence jeho bičování a skonu se mu povedly ztvárnit mistrovsky.

Máří Magdaléna Hany Fialové podala zvláštní výkon a zaujala svou vizáží. Zpěv této osvědčené muzikálové stálice patří k dominantám ostravské hudební produkce, v roli Máří však Fialová nedosáhla podobného výrazu a osobitosti jako v Evitě, Edith a Marlene či Sunset Boulevard. Její Máří byla dobrá, ale ne uhrančivá a vzrušující. Její zpěv stavěl jako vždy na jisté technice, několikrát ale kolidoval s rytmem a orchestrem.

Z dalších rolí přesvědčil hlasově i herecky v prvé řadě Juraj Čiernik. Jeho Kaifáš byl pěvecky dokonalý i v nejnižších basových tónech, výrazově strhující a démonický. Čeirnikova artikulace byla znamenitá a mohla by být kladena za vzor. Také jeho pěvečtí partneři – kněží Marcel Školout, Jan Drahovzal a Jiří Siuda působili jako dobře sehraná parta a jejich výstupy byly spolehlivé. V obdobně dobrém světle se představili Ivan Dejmal v roli Petra či Radek Novotný v roli Šimona.

Pilát Romana Haroka a Herodes Pavla Lišky byly postavy mírně problematické. Harok svůj zpěv zvýraznil spíše herecky dobrým projevem, stejně tak Liška vnesl do opery zábavnou až kabaretní hyperbolu, avšak pěvecky byli oba diskutabilní.

Ze závěru Jesus Christ Superstar. (Foto: Martin Popelář)

Z ostravského Ježíše jsou nejpovedenější režijní, výtvarná, instrumentální, sborová a choreografická složka. Orchestr pod vedením osvědčeného dirigenta Jakuba Žídka nezklamal a zahrál Jesuse báječným způsobem. Sólové party elektrické kytary, kláves a bicích nástrojů byly vynikající, škoda, že jsem v programu marně hledal jména těchto muzikantů.

Kytarista se v invenční Nekvasilově režii v jednu chvíli také zjevil na pódiu jako démonický pokušitel Jidáše. Působivé. Sbor byl výtečný ve všech aspektech. Stejně tak tanečníci nebo stráže, včetně dokonalého bičovatele Martina Tomsy.

Ostravské nastudování Jesuse je v mnoha ohledech mimořádné. Srovnání s předešlými produkcemi naznačuje, že po pěvecké stránce je co zlepšovat. Rocková opera vzbudila stejně jako při první premiéře obrovský ohlas a téměř desetiminutový aplaus nadšeného publika. Jesus je prostě hodný Superstar.

Čtěte také recenzi první premiéry: Dokonáno jest: Ostravský Ježíš stoupá k nebesům a klade znepokojující otázky