Dokonáno jest: Ostravský Ježíš stoupá k nebesům a klade znepokojující otázky

Těžko bychom hledali v dějinách rockové hudby podobně rozsáhlé konceptuální dílo, které má stejně silnou emoční výpověď a které se dočkalo tolika různých nastudování po celém světě jako právě Jesus Christ Superstar. Dílo zároveň bezezbytku naplňuje definici pojmu rocková opera, jenž mnohokrát v minulosti posloužil spíše jen jako marketingová značka, v případě Jesus Christ Superstar jde o naprosto dokonalý pojem, protože označení muzikál není pro toto dílo přiléhavé – a nesedí ani z dnešního pohledu, už jen kvůli současné nadprodukci různých pokleslých děl, která sice dobře plní komerční zájmy inscenátorů, ale jejich umělecká vypovídající hodnota a hudební kvalita jsou často nulové.

Jesus Christ Superstar, to je především strhujícím způsobem napsaná hudba Andrewa Lloyda Webbera. A také jedno z nejlepších libret Tima Ricea, které vypráví o několika posledních dnech Ježíše Krista. Rocková opera se dodnes těší ve světě kultovní oblibě, hraje se v malých divadlech i na stadiónech a dočkala se i dvou filmových zpracování. Uchopení příběhu je neobvyklé nejenom vyprávěním z perspektivy Jidáše. Zároveň si autoři pohrávají s motivem, jak by to vypadalo, kdyby žil Ježíš Kristus nikoliv před dvěma tisíciletími, ale v dnešní době. Právě v dnešní hektické době ovlivňované masmédii a zejména internetem, o kterém si Weber a Rice mohli na počátku 70. let nechat jen zdát, je vyznění tohoto díla ještě silnější než v době svého vzniku.

Scéna s replikou katedrály. V popředí Lukáš Adam jako Jidáš. (Foto: Martin Popelář)

Už od počátku uvádění díla si autoři přáli, aby se jejich rocková opera hrála tak, aby zrcadlila aktuální dobu i místo uvádění. Ostravští inscenátoři v čele s režisérem Jiřím Nekvasilem a dramaturgem Patrickem Fridrichovským tuto ideu naplnili nejlépe, jak mohli. Zatímco první tuzemská verze v pražské Spirále pracovala s více tradičnějším pojetím, ostravské nastudování je ryze současné. Paradoxně i připomenutím biblického Na počátku bylo slovo…, které režie zařadila hned po předehře, při níž se všichni protagonisté příběhu včetně početného sboru srocují před katedrálou.

Aktéři přicházejí na scénu v soudobých kostýmech, kněží mají manažerské kufříky, Máří Magdalena nosí dredy, král Herodes sedí na otáčivé kancelářské židli a pro Ježíše si přichází policejní zásahová jednotka vybavená obušky.

Velmi dobře využitá je scéna (David Bazika), která obsahuje nejenom zmenšenou repliku katedrály, ale i přilehlého parkoviště včetně betonových kvádrů a vyznačených míst pro stání. Na katedrále jsou umístěny i dvě velké obrazovky s minimalisticky pojatou projekcí různých hesel i známých obrazů ukřižování Ježíše Krista v závěru představení. Působivá je i hra s osvětlením katedrály, otevíráním i zavíráním vstupních dveří i využitím schodišť a ramp. Nejsem asi sám, kdo si při odchodu z divadla prohlížel skutečnou katedrálu z úplně jiné perspektivy než doposud.

Peter Cmorik ztělesnil v premiéře roli Ježíše. (Foto: Martin Popelář)

Ve čtvrteční premiéře se v roli Ježíše představil Peter Cmorik, několikanásobný držitel zlatého slovenského Slávika. Zpěvák je ideálním adeptem pro tuto roli nejenom typově, ale i barvou hlasu, kterou se v některých pasážích blíží Tedu Neeleymu z původní filmové verze z roku 1973. Nedisponuje sice takovým hlasovým rozsahem, ale má výrazné charisma, které je pro tuto roli stejně potřebné jako nadstandartní hlasové dispozice.

Obrovským překvapením byl výkon v roli Jidáše Iškariotského, kterého v premiéře ztělesnil Lukáš Adam. Mladý zpěvák již dříve exceloval v ostravské verzi muzikálu Fantom Londýna, to co ale předvádí v roli Jidáše, překonává vše, co bylo v tuzemských poměrech zatím k vidění, a to včetně interpretace této role Danem Bártou. Když se Lukáš Adam jako Jidáš připravuje na sebevraždu, je to kanonáda emocí, při které divákovi běhá mráz po zádech a do očí vstupují slzy. Třikrát bravo!!!

Lukáš Adam jako Jidáš Iškariótský. (Foto: Martin Popelář)

Roli Máři Magdaleny měla na premiéře zpívat Hana Fialová, kvůli její náhlé zdravotní indispozici za ni na poslední chvíli zaskočila Martina Šnytová. Její podání této důležité postavy bylo jednoduše okouzlující. Jedna z největších hvězd ostravského muzikálového souboru tak má na svém kontě další životní roli.

Zásadní postavu Piláta Pontského na premiéře ztělesnil Tomáš Savka. Stejně jako dříve v postavách Che v muzikálu Evita či v roli Joea v muzikálu Sunset Boulevard se Savka projevil jako obrovský talent, který je schopen se zhostit téměř jakékoliv role.

Velmi dobré bylo i obsazení kněžích Kaifáše a Annáše , kterým se podařilo do hlasů nasadit opravdovou zlověstnost, jak si role žádají. Zatímco Juraj Čiernik jako Kaifáš nasazuje snad nejhlubší bas, jaký si lze představit, Peter Svetlík představuje svým afektovaně pojatým vokálem parádní protipól.

Dalším překvapením, které je třeba vypíchnout, je pojetí role krále Heroda (Jan Vlas). Herec, známý zejména z Divadla Petra Bezruče, v Herodově výstupu rozehrál své vrcholně komediální mistrovství a zároveň se představil jako nečekaně obstojný zpěvák. Ztvárnění této pasáže je velmi originální a způsob, jakým Herodes promění vodu v pet-lahvi ve víno, je neobyčejně vtipný svou průhledností, stejně jako je hrozivě sugestivní způsob, jakým Herodes posílá Ježíše zpátky k Pilátovi k závěrečnému ortelu.

Podobných překvapivých detailů a vtípků je v inscenaci celá řada. Zatímco třeba v původní filmové verzi Jidáše krátce předtím, než pro pár zlaťáků zradí Ježíše Krista, pronásledují tanky a stíhačky, v ostravské inscenaci si režie vystačí s kytaristou (Jan Gajdica), který Jidáše znervózňuje svým nástrojem.

Velmi chytře pojatý je i proces ukřižování, počínaje stloukáním kříže (za přihlížení Jidáše) přes přibíjení a vztyčování až po závěrečnou scénu, kdy kříž s Ježíšem stoupá k nebesům, zatímco jeho tělesná schránka zůstává ležet na schodišti před katedrálou.

Scéna z Jeruzaléma. (Foto: Martin Popelář)

Co možná v inscenaci tak trošku zklamalo, je scéna před příchodem Ježíše do Jeruzaléma, kde se dala od inscenátorů čekat výrazně větší odvaha při zobrazování tohoto semeniště hříchu. Ale to je jen malý detail.

Inscenace Jesus Christ Superstar je mimořádně povedená a bude zajímavé sledovat, jak se s jednotlivými rolemi poperou i protagonisté další alternace, kteří se představí poprvé v sobotní premiéře. Už jen čtvrteční obsazení by zasluhovalo minimálně audiozáznam.

V každém případě bude stát za to navštívit obě obsazení, což je ale obrovský problém – do konce sezóny je již beznadějně vyprodáno a lze očekávat, že po spuštění předplatného na příští sezónu lístky opět zmizí velice rychle. Vedení divadla sice naznačovalo, že inscenace bude na repertoáru několik let, pro jistotu je ale dobré si spuštění předprodeje dobře ohlídat.

Kulturní deník Ostravan.cz přinese v neděli i recenzi druhé, sobotní premiéry rockové opery Jesus Christ Superstar.

Recenzi druhé premiéry čtěte zde