Kulturní deník pro Ostravu a Moravskoslezský kraj

Úvod Divadlo Haprdáns ve Staré aréně oslavuje Shakespeara i divadlo a je hlasitou výzvou k revoltě

Haprdáns ve Staré aréně oslavuje Shakespeara i divadlo a je hlasitou výzvou k revoltě

23.2.2016 05:38 Divadlo

Každá Shakespearova hra, je-li dobře inscenována, je vždy aktuální. Tvůrci inscenace textu Ivana Vyskočila Haprdáns aneb Hamlet, princ dánský ve zkratce, jejíž premiéra se odehrála ve společné produkci ostravské Staré arény a Národního divadla moravskoslezského v pondělí ve Staré aréně, si vytkli nelehký cíl připomenout v roce čtyřstého výročí úmrtí Williama Shakespeara jeho velikost a význam pro lidstvo, vzdát hold divadlu a dotknout se zároveň žhavé problematiky dneška. Stanoveného cíle pondělní premiéra dosáhla.

Zvětšit obrázek

Zuzana Kantorová v inscenaci Haprdáns.
Foto: David Szeliga

Ivan Vyskočil psal svého Haprdánse pro svoje tzv. Nedivadlo. Antiiluzívními prostředky vyprávěl příběh známý jako největší divadelní tragédie způsobem, který z podívané učinil divácký zážitek podobný zážitku z největší komedie. Dokázal však v osmdesátých letech tímto kusem upozornit, že všichni diváci přítomní v sále i lidé žijící v tehdejším Československu jsou součástí normalizační komedie, jsou zároveň ingrediencí i konzumenty polívčičky, kterou jim denně podává režim, ve kterém jsou nuceni žít své životy. Vyskočilem zvolené interpretační prostředky se zdály být nepřenosné do jiné doby a jiné politické a společenské situace. Uchopit text Haprdánse divadelními prostředky, tedy skrze iluzívní herectví, realistickou postavu, hudbu, scénografii a dalších divadelních komponent připadalo všem nemožné, ba nesmyslné. Takovému uchopení však ostravská inscenace v dramaturgii Marka Pivovara, na scéně a v kostýmech Davida Baziky, s hudbou Davida Schreibera a v režii a provedení Tomáše Jirmana a herců Anny Cónové, Zuzany Kantorové a Davida Schreibera smysl dává.

haprdans-3

Anna Cónová a Tomáš Jirman v inscenaci Haprdáns. (Foto: D. Szeliga)

Ostravský Haprdáns je poutavý, svižný, důmyslný, velice zábavný, ale i varovný. Inscenace je plná více i méně skrytých, nicméně jasně čitelných symbolů. Na začátku, během Jirmanova úvodu a seznamování diváků s postavami a je symbolizujícími kuchyňskými nástroji (věrně převzatými z původní Vyskočilovy verze), autor hudby D. Schreiber na okraji scény z mrkví vyrábí píšťaly, aby posléze, doplněny náustkem, posloužily všem čtyřem aktérům představení k odehrání základního hudebního motivu české lidové písně, jejíž text (první sloka) je na místě připomenout: „Holka modrooká, nesedávej u potoka, holka modrooká, nesedávej tam. V potoce je velká voda, vezme-li tě, bude škoda. Holka modrooká nesedávej tam.“

haprdans-4

Z inscenace Haprdáns ve Staré aréně. (Foto: D. Szeliga)

Důležité ovšem je, že během přestávky si diváci za asistence inscenátorů vyrábějí z mrkví vlastní píšťalky, aby jejich pískotem podpořili revoltu Hamleta proti sňatku králo-bratrovraha Claudia s Hamletovou matkou královnou Gertrudou a proti jejich vládě nad zemí. A proti čemu všemu se má pískat, respektive co má být vypískáno? Zmíněn je hradní mluvčí Mluvčáček, zmíněna je špionážní vražda – otrava poloniem a ve výčtu charakteristických rysů doby, ve které žijeme a vedle jejíhož proudu bychom neměli jen tak sedět, jinak nás odnese, bychom mohli pokračovat.

haprdans-9

Z inscenace Haprdáns ve Staré aréně. (Foto: David Szeliga)

Dobře zvoleno je i obsazení do jednotlivých rolí, byť aktéři během představení z jedné do druhé, třetí a dalších postav běžně přecházejí. Nicméně Anna Cónová převážně hraje Gertrudu, Tomáš Jirman Claudia i Polonia a Zuzana Kantorová Hamleta. Všichni tři používají prvky antiiluzívního, ale i realistického herectví. V připomenutí poetiky Vyskočilova Nedivadla je nejvíce doma Anna Cónová. Zdárně jí sekunduje Tomáš Jirman. Zuzana Kantorová svým mladistvým dívčím zjevem, nepostrádajícím však zároveň chlapeckou vzdorovitost i mužskou rozhodnost, v roli Hamleta ztělesňuje naději, kterou lze vidět v dnešní mladé generaci, odmítající staré praktiky mocipánů, kariéristů, patolízalů a fízlů.

haprdans-6

Zuzana Kantorová v inscenaci Haprdáns. (Foto: David Szeliga)

Na svoji píšťalu z mrkve také hraje úplně jinou písničku, než všichni ostatní. Žánrově blízkou jazzu, symbolu svobody. Herečka by si však měla dávat více záležet na mluvním projevu, který je místy nesrozumitelný. Fyzické herectví Zuzany Kantorové zároveň reprezentuje scénický jazyk mladého neotřelého divadla, které prosazuje vznikající herecký soubor Staré arény. Herectví Anny Cónové a Tomáše Jirmana připomíná kvality vyzrálého hereckého řemesla členů činohry Národního divadla moravskoslezského. Inscenace zároveň dokazuje, že Vyskočilův text snese i jiné než autorské uchopení, a může se stát základem hereckého interpretačního divadla.

Zleva Anna Cónová, Tomáš Jirman a Zuzana Kantorová v inscenaci Haprdáns.

Z inscenace Haprdáns. (Foto: David Szeliga)

Na konci představení je divákům podáván jiný pokrm než polévka uvařená v hrnci mocipánů. Je podávám nápoj z ovoce a zeleniny, namixovaný před očima všech přítomných. Nápoj tzv. zdravý, tělu prospěšný. Má-li být symbolem nápoje, kterým by divadlo mohlo napojit lidi i dobu, ve které žijeme, pak lepší symbol na závěr představení oslavujícího Williama Shakespeara nenajdeme.

Ladislav Vrchovský | Další články

Přečtěte si více z rubriky "Divadlo", nebo přejděte na úvodní stranu.