Stará aréna chystá Vyskočilova Haprdánse. Svěží vítr tu vane z mládí i z oken, říkají inscenátoři

Proč jste se rozhodli právě pro Haprdánse?

Marek Pivovar: Bylo k tomu více důvodů. Pana Vyskočila jsme chtěli inscenovat dlouhodobě, nemusel to být Haprdáns, ale sešlo se to se shakespearovským výročím, takže to vyšlo na něj. Věděli jsme, že jej nechceme dělat přímo v Národním divadle moravskoslezském, ale v jiném prostoru, jako když se inscenace Moskva-Petušky hraje v Divadelním klubu. Takže jsme se rozhodli oslovit Pavla Gejguše a Starou arénu.

Takže iniciace v tomto případě přichází z NDM.

Marek Pivovar: Myslím, že je to rovnocenné, s Pavlem jsme si nezávisle na tom už dříve psali, že bychom rádi spolu něco vytvořili.

Tomáš Jirman: Dalším impulsem je také fakt, že jsme tady před x léty, jako Komorní scéna Aréna, přímo Shakespearova Hamleta uváděli. Režíroval Pavel Cisovský, já jsem hrál Claudia, David Viktora Hamleta, Gertrudu Apolena Veldová. Takže zločinec se vrací na místo činu.

Marek Pivovar: Nejenom to, Tomáši, vy jako nynější režisér nebo spolurežisér Haprdánse se vracíte na místo činu i v této profesi. V Komorní scéně Aréna, která ještě tehdy sídlila v bývalých prostorách Divadla hudby a dnes Staré arény, jste režíroval Máj nebo Podobiznu. Předtím Kuře na rožni nebo Goldoniádu.

Tomáš Jirman: Dokud se to nezavřelo, tak jsme tady řádili s Průběžnou O(s)travou krve režiséra Radovana Lipuse.

Jaké to je vracet se po letech na místo činu?

Tomáš Jirman: Příjemné.

A čem je to pro vás jiné?

Tomáš Jirman: Je tady o generaci mladší obsada. Vane z toho svěží vítr. Svěží vítr vane i zpod oken, takže tady je kosa. To tam dejte. Takže apeluju na bohatý donátory, ať dají příspěvek na zateplení.

Pavle, jak vy se těšíte na tuto spolupráci s NDM? V čem je pro vás zajímavá?

Pavel Gejguš: Je to příjemné. Jde o naši první spolupráci a těší mě, že NDM vytáhlo paty ze svého kamenného domu a hledá alternativní scénu. Velice nás potěšilo, že za námi Tomáš Jirman a Marek Pivovar přišli s tímto projektem. Pro mě je zajímavé, že se tady, v dobrém slova smyslu, otevírá napětí, které pramení ze setkání generací. Za tým Staré arény jsme tady já a Zuzana Kantorová, mladá krev versus paní Anna Cónová, Tomáš Jirman na jevišti a Marek Pivovar jako dramaturg. Jde vidět, že na některé věci má každá generace jiný úhel pohledu, který se může dobře doplnit. Takto se ještě více zdůrazňuje téma, které je v Hamletovi původně obsažené, v postavě, která vzdoruje svým rodičům.

Anna Cónová a Tomáš Jirman na zkoušce Haprdánse. (Foto: Stará aréna)

V čem vidíte nadčasovost Vyskočilova Haprdánse?

Marek Pivovar: Ivan Vyskočil velice chytře navázal na to, co v Hamletovi není, co je tam řečeno mezi řádky, nebo to, co tam není řečeno vůbec. Jako kdyby Hamleta dokončuje nebo završuje. Dělá to způsobem velice rafinovaným. Je fakt, že jej napsal zkraje 80. let, kdy byla jiná politická situace, takže v některých věcech jej proměňujeme.

O co konkrétně jde?

Marek Pivovar: Když to řeknu, tak vyzradím, o čem to bude, tak to radši ne.

Tomáš Jirman: Ale můžeme říct, že hrajeme v roce 2016, takže se Haprdánse snažíme dostat do dnešních reálií.

Marek Pivovar: To, co bylo dříve opozicí vůči normalizaci, tak je dnes opozicí vůči něčemu jinému. Něčemu, co je charakteristické pro dnešní dobu.

Tomáš Jirman: Na to se snažíme přijít. A dá se to pojmenovat divadelní metaforou.

Pavel Gejguš: Mnozí diváci, kteří dnes navštěvují Starou arénu, si normalizaci nepamatují nebo možná o ni ani neví. Snažíme se hledat alternativu, co je normalizace v dnešní době. I dnes má společnost tendenci něco ututlávat nebo zjemňovat. Místo normalizace může jít třeba o silný tlak médií, trend štěstí a spokojeného života.

Marek Pivovar: Takže to z vás stejně dostal.

Pavel Gejguš: Nebo to mělo zůstat utajeno?

Marek Pivovar: Dobrý, stejně bych to taky tak vykecal (smích).

Tomáš Jirman: Zbytek si necháme jako překvapení.

Zuzana Kantorová (vlevo) a Anna Cónová na zkoušce. (Foto: Stará aréna)

Pozvali jste Ivana Vyskočila na premiéru?

Tomáš Jirman: Napsal jsem, mu. Setkal jsem se s ním, když mi bylo asi 18 let. Kupodivu si mě pamatoval. A požádal jsem o svolení, jestli si s tím můžeme dělat, co chceme.

Marek Pivovar: Tomáš mu napsal, jestli si s tím můžeme pohrát. Což byla naprosto přesná formulace, vyjadřující náš přístup k Haprdánsi. Odpověděl nám: Pohrát ano.

Tomáš Jirman: Pohrát ano. Popřál nám mnoho zdaru, a tak jsem mu odepsal, že tím pendolinem do Ostravy je to docela pohodlné, tak jsem zvědav. Ale nepřislíbil účast. A ještě připsal, že je to symbolické, kruhy se uzavírají, protože právě tady v bývalém Divadle hudby proběhlo jeho poslední představení Nedivadla.

Jak byste na Haprdánse pozvali publikum?

Tomáš Jirman: Vnouček, děda, máma, teta, všichni přijďte na Hamleta.

Pavej Gejguš: Určitě bych rád pozval na krásné herecké výkony.