Souznění ostravské filharmonie s Hradišťanem: Krásnější Vánoce si nelze představit

Večer zahájila Janáčkova filharmonie s dirigentem Stanislavem Vavřínkem vánoční pastorelou. Zajímavá citace lydického modu v začátku pastorely a příjemně pestrá rytmická složka, která zejména v smyčcových nástrojích působila hravě, byla nepsanou předehrou k dramaturgicky neobyčejně bohatému koncertu.

Jiří Pavlica po úvodní instrumentální skladbě pohlédl na klenbu Gongu se slovy: Zítra máme Štědrý den, tady nade mnou svítí možná sto betlémských hvězd, tak možná v průběhu večera si budeme leccos přát. My bychom vám chtěli popřát, aby se vám všechno splnilo. V kontextu dnešního světa a doby, v níž se nacházíme, by celý večer měl připomenout velikost a krásu naší kultury, naší tradice“.

Jiří Pavlica během koncertu s Janáčkovou filharmonií. (Foto: Aleš Honus)

A jako potvrzení této více než tisícileté tradice uvedl zhudebněný text ve staroslověnském jazyce. Text mešního Gloria, které přeložil sv. Metoděj a které se dochovalo v opisech jeho žáků, můžeme do češtiny přeložit jako „Sláva na výsostech Bohu“. Zřejmá inklinace k východní hudební liturgii se nesla v recitativní sloce a harmonicky bohatém refrénu se závěrečným brumendem. V této skladbě se Hradišťan představil jako vynikající vokální těleso pouze za doprovodu kláves s varhanním rejstříkem.

Následovalo zastavení v 16. století. Nejstarší koledu dochovanou v renesanční tabulatuře s názvem Puer natus in Bethlehem, uvedl Jura Pavlica. Sluší se připomenout, že tento hymnus byl populární už v období počátků křesťanské církve a nejstarší zápis o něm se našel v benediktinské knize z počátku 14. století! Do německého jazyka byl z latiny přeložen už v roce 1439, je tedy logické, že se objevil – sice s časovým odstupem – také v českých a moravských kancionálech. Však také po renesanční „variantě“ Pavlica s Hradišťanem předvedli, jak vypadala moravská verze tak, jak byla zaznamenána v moravském kancionálu z 18. století. Tentokrát se ujala zpěvu osvědčená Alice Holubová, která v češtině upřímně procítěnou interpretací oživila příběh o narození děťátka – spasitele.

Jiří Pavlica (s houslemi) a Alice Holubová. (Foto: Aleš Honus)

Na motivy ze zápisu velehradského cisterciáckého mnicha Kristiána Hirschmentzela se rozezněly Velehradské tance. Líbezné melodie v podání filharmoniků zněly ne nepodobně hudebním rezonancím Slovanských tanců Antonína Dvořáka či Uherských tanců Johannese Brahmse. V dalším průběhu skladby však sólisté Hradišťanu vnesli do sklady čistou lidovou muzikalitu s vynikající píšťalou dechového všeuměla Davida Burdy. Takto se střídaly obě tělesa s velmi dobrou dynamickou i agogickou stavbou i nadále, závěr písně byl povýšen precizní souhrou perkusionisty Josefa Fojty z Hradišťanu s ostatními muzikanty.

Další časový posun přinesl pastorelu Josefa Ondřeje Novotného, obrozeneckého skladatele a kantora, s názvem Vítej, malé Jezulátko. Roztomilá skladba se nesla v melodickém rozsahu, který stoupal po sekundách s melodickými ozdobami k čisté kvartě. Tato skladba byla velmi zajímavá sólovými pasážemi pozounu a rytmicky důmyslně uchopenými party smyčcových nástrojů.

Janáčkovu filharmonii řídil Stanislav Vavřínek. (Foto: Aleš Honus)

Po exkurzi dějinami reflexe Ježíšova narození se Hradišťan i Janáčkova filharmonie dostali do hudební současnosti. „Možná jsme o Vánocích víc než kdy jindy přístupní se zamyslet, co děláme dobře, co neděláme dobře,“ zamyslel se Pavlica a pokračoval: „A možná ne. To je samozřejmě na každém z nás. Jak hluboce si váží času, který je mu dán a jak hluboce se zamýšlí nad tím, že každá vteřina našeho bytí, je neskutečně křehká. A možná se mnou budete souhlasit, že o tom Štědrém večeru i ti největší a nejsilnější chlapi občas tu slzu zamáčknou, protože si uvědomí, že ve vteřině se komukoli změní život tak zásadně, že ten kdo tu byl, tu naráz není, ten kdo tu nebyl, se narodí, to všechno jsou zázraky života“.

Zazněla tedy píseň Vteřiny křehké. Při vědomí křehkosti, vratkosti, nevratnosti osudů, vyslovil Pavlica domněnku, že to s námi naši strážní andělé nemají vůbec lehké. Píseň Vteřiny křehké zaujala především vynikající instrumentací v refrénu bez zpěvu, kde zurčí melodické vyhrávky cimbálu a klavíru. Na tuto píseň velmi konsekventně a harmonicky přiléhavě navázala píseň Anděl strážný. Krásná evokace toho, jak důležitá je pokora, vědomí zranitelnosti lidské duše a odvaha neustrnout v zajetých kolejích stereotypů. Odvaha hledat.

„Ať jdem, kam jdem, kéž po nás zůstává vůně úsměvů, dukát štědrosti a duha pokoje“. Jdu já, jdeš ty, všichni jdem se vryla do srdcí posluchačů Gongu svou prodlevou na tónice, poselstvím stejného lidského údělu i závěrečnou modulací do vyšší tóniny.

„Každá nová cesta je naděje, my vám přejeme něco, co si každý sám přejete,“ pokračoval moudrý Pavlica, „ať se vám splní všechno hezké, co si jen můžete přát. Myslím, že není na světě člověka, který by neměl ve své 13. komnatě tajné přání. A může být bohatý, jak chce. Ať je bohatý nebo chudý, starší nebo mladší, každý si něco přeje. Tak ať se vám to splní. Ať se vám podaří dohodit tím kamínkem touhy až někam ke hvězdám. A kdyby se to nedařilo, nevadí. Tu naději, že se to podaří, máme úplně všichni“.

Píseň o naději představila Hradišťan s Alicí Holubovou v lyrickém textu. Podívejte se večer na hvězdy, ty chvějivá okna do jiných světů. Stejně tak tklivá a vroucná byla naděje této písně.

Alice Holubová a dirigent St. Vavřínek. (Foto: Aleš Honus)

Před další písní Jura Pavlica zavzpomínal na ty, s kterými v Ostravě začínal spolupracovat. Zmínil při tom Komorní orchestr Leoše Janáčka s jeho tehdejším uměleckým vedoucím Zdeňkem Dejmkem. Následovala píseň o čase. Píseň o jednom z filozofických paradoxů lidského života. Čas je nám dán zdarma a přitom je tím nejdražším, co v životě máme. Co dodat? Nesluší se něco podotýkat navíc.

Píseň Halleluja byla velkou příležitostí pro sólové kreace hudebníků. Hned v úvodu se zaskvěl Jura Pavlica s perkusionistou Josefem Fojtou. Po určité chvíli je následovali členové JFO trombonista Vladimír Ševčík a trumpetista Roman Buchal. Pánové filharmonici osvědčili hudební ostruhy i v jiném než předepsaném partu. Velmi příjemné zjištění. Ač to není jejich běžná „parketa“ poradili si s tím členové JFO výborně. Následná improvizace perkusionisty Fojty byla výtryskem čirého muzicírování, povýšeného o studium rytmů v Africe, neuvěřitelná dynamika Fojty byla ukázkou dokonalé virtuozity a procítěnosti.

Po instrumentální vánoční pastorele překvapil Pavlica diváky: „Teď se vás pokusíme rozezpívat a, prosím, nebraňte se“. Píseň Byla cesta, byla ušlapaná zazněla společným zpěvem publika a umělců, krásné bylo i závěrečné brumendo. Potom už vše jednoznačně směřovalo k vánoční radosti, i Pavlica výkonem diváků viditelně pookřál a zahrál Kyrie Eleison z jeho mše. Ať jdem kam jdem, vždy zanecháváme otisky šlépějí.

Jiří Pavlica a Hradišťan. (Foto: Aleš Honus)

Následující Sem pospěšte, ptáčátka je nádhernou dětsky upřímnou niternou zpovědí. Také Čas radosti veselosti byl nádherný. Protože narození Krista sledovali také pastýři, zahrál Hradišťan pastýřské koledy v několika jazycích, první z nich v jednom nářečí blízkém Ostravsku. Zdeněk Burda a jeho improvizace na fujaru: čirý závan rozpustilého muzicírování a spontánní radosti z hudby.

„Ať každý den dovedeme vděčně děkovat za úsměv slunka, za ptačí pozdravení, za polibek jitřenky. Ať naplno zaznívá nad domovem naším, jak nad jeskyní betlémskou sláva Bohu a pokoj lidem dobré vůle,“ přál Pavlica před závěrem.

Benedictus z Pavlicovy Missy Brevis byl naplněn vroucí hudbou plnou radosti a díků. To byla také závěrečná píseň nádherného vánočního koncertu Hradišťanu a Janáčkovy filharmonie. Publikum ocenilo umělce vděčným potleskem vestoje. Pavlica rozesmál diváky závěrečným povídáním a přidal koledy Štedrej večer nastal, Veselé vánoční hody, Nesem vám noviny a Narodil se Kristus Pán. A to už zpíval celý zaplněný Gong.

Stanislav Vavřínek a Jiří Pavlica při děkovačce. (Foto: Aleš Honus)

Hradišťan přivezl do Ostravy ty nejkrásnější Vánoce, jaké si lze představit. Vánoce plné pokory, naděje a procházky po kulturní historii české vánoční hudby, která má neocenitelnou hodnotu a úroveň. Janáčkova filharmonie Ostrava s Hradišťanem podala vynikající výkon, který Pavlica v závěru velice ocenil, když řekl, že Ostravská filharmonie je prostě špičkové těleso, na které máme být pyšní. Osobně přidávám velké poděkování za špičkové hudební výkony Hradišťanu a zejména za mluvený projev Jiřího Pavlici, z něhož čišela moudrost a každá myšlenka, kterou pronesl, byla hodna zapamatování. Nelze než s ním souhlasit. Krásné Vánoce všem.