Petr Hapka žije v Ostravě! Nohavicova Heligonka zažila koncert pro miláčka žen a vetešníků

Svět osobitého skladatele a zpěváka Petra Hapky získává díky jeho parťákovi, textaři Michalu Horáčkovi, nový rozměr. Ještě než se naplní pražská O2 Aréna, aby zesnulému mágovi vzdala hold 25. listopadu, je zde unikátní Heligonka, klub na okraji Dolní oblasti Vítkovic. Jeho principál a ikona české písničkářské scény Jarek Nohavica pozval k sobě domů pražské kolegy, aby si koncert měsíc před jeho uskutečněním vyzkoušeli.

Přestože to byla jen komorní generálka s částí interpretů, tedy bez Lucie Bílé a bez osmdesátičlenného orchestru, i tak to byl večer, na který jeho účastníci hned tak nezapomenou. Na pódiu se postupně objevily tři dámy, zpěvačky Szidi Tobias, Lenka Nová a Aneta Langerová, a také tři zpěváci Ondřej Ruml, František Segrado a Jarek Nohavica.

Nohavica hostil v Heligonce projekt Petr Hapka žije! (Foto: Michal Hančovský)

Úvod patřil pochopitelně hostiteli. „To je on! Heligón,“ uvedl jej Michal Horáček. Jarek ve sněhobílé košili působil jak z jiného filmu. Takhle jej moc neznáme, bez syrové říznosti a sarkastických narážek. Najednou byl z něho ukázkový holoubek, když zapěl Kocour se schoulil na tvůj klín…

Písní byla na programu přehršel, zazněly notoricky známé kusy, třeba Levandulová nebo Šaškové počmáraní, ale také Hapkova poslední zveřejněná skladba Když tudy vezli Gagarina v podání Františka Segrada. „Není to jeho úplně poslední skladba, ale šetřil si ji na závěr, na pak, až když se spakoval,“ vysvětlil osud písně Horáček.

Michal Horáček v Heligonce. (Foto: Michal Hančovský)

Známý textař prokládal jednotlivé výstupy osobitými vzpomínkami na svého přítele. Neotřelým způsobem připomněl jeho vášně a neřesti včetně náruživého kuřáctví. „Kouřil jednu cigaretu ke kávě. Za den to bylo 32 káv. Když jsem viděl ty jeho zorničky, jak se díval z okna na ptáky… Já si vzal jeden z jeho 27 dalekohledů a díval se do dálky na střechu na Pařížské ulici. ‚Holubi?‘ říkal Petr ‚ale proč jsou velcí jako kondoři?‘“

Aneta Langerová zpívá v Heligonce. (Foto: Michal Hančovský)

Skvělou metaforou na uměleckou tvorbu byla třeba příhoda s Hapkovými psy – bígly Josefem, Kajetánem a Tylem, kteří mu zardousili 27 koček na Okoři. „Neřeklo se tomu jinak než masakr, ale chci tím sdělit, že jednotlivosti dávají dohromady celek a teprve ten se může posunout jinam, záleží, jestli k dobrému nebo zlému, stejně jako my tady dnes večer,“ pronesl Horáček a možná až zbytečně s případnými obavami, jak to asi dopadne.

Szidi Tobias během koncertu Petr Hapka žije! (Foto: Michal Hančovský)

Skončilo to na výbornou. Scéně kralovala drobná Szidi Tobias s parádním hrdelním provedením Na hotelu v Olomouci anebo robustně charismatický František Segrado. Jedinečným způsobem vyzněla slavná Levandulová v podání trojlístku dam a s refrénem zpívaným výhradně mužským osazenstvem (včetně doprovodného orchestru a Petra Maláska), kdy zpěváci s panem Heligonem seděli neformálně bokem na gauči pod pódiem. Perfektní byl duet Lenky Nové s Jarkem Nohavicou k závěru vystoupení.

Účastníci pondělního koncertu v Heligonce. (Foto: Michal Hančovský)

Tři dámy a tři muži v dvouhodinové režii textaře Michala Horáčka se sice nejprve klepali trochu trémou, pak ale postupně ovládli scénu natolik, že se jim v závěru tleskalo vestoje. Píseň od písně se stoupalo výš a Jarek Nohavica, byť zazpíval jen poskrovnu, vysekl Mistrovi bravurní poklonu. Nejprve ovšem musel spravovat kytaru, kterou mu Pražáci svou nemotorností rozladili. Ondřej Ruml se totiž při interpretaci Šaška počmáraného tak odvázal, až se Jarkův nástroj skácel k zemi. František Segrado si pak dělal legraci, že se spářila kytara s mikrofonem, když jej nemohl vymotat před písní Štěstí je krásná věc, kdy svým projevem strhl celé publikum.

František Segrado během koncertu. (Foto: Michal Hančovský)

A jak celý projekt vlastně vznikl? „Nebývá časté, že by textař požádal textaře, ale všechno vymyslel Jarek. Nakonec za mnou přišel, jestli bych nenapsal nějaké verše o Petrovi, že je zhudební. Řekl jsem si, proč ne, a šlo to samo, asi za den a půl jsem Jarkovi poslal na email text. A nebudete tomu věřit, za padesát minut se mi Jarek ozval,“ prozradil v přídavku Horáček, jak vznikla nejnovější píseň na jeho text.

Jarek Nohavica hraje píseň pro Petra Hapku. (Foto: Michal Hančovský)

Nohavica to komentoval po svém, Ostraváci prý pracují intenzivněji a využívají chvílí, kdy to jde samo. Refrén nové písně Miláček žen a vetešníků vytvořil skvělý závěr za dvouhodinovou parádou. Heligonku ovládla komorně domácká, ale patřičně živelná show. „Zahraji na sedmistrunku. Na té to jde samo. Odkoukal jsem to z filmů, z dokumentárních záběrů s Vysockým a Okudžavou. Vždycky jsem si říkal, jak oni to hrajou, vždyť to není možné. A pak jsem na to přišel, mají sedmistrunku. Nechal jsem si ji vyrobit. Když jsem tu písničku skládal, tak jsem to nebyl ani já, ale Petr. Vznikla na základě našich dlouhých hovorů,“ uvedl Jarek svou píseň, kterou napsal speciálně pro tento projekt.