Vrať nám, ptáku, hastrmana v Divadle loutek: Pěvecké výkony dětí jsou obdivuhodné

Dílo skladatele Edvarda Schiffauera je v Ostravě celkem slušně známé, přestože se začalo veřejnosti odkrývat až po roce 1989. Schiffauer studoval počátkem 70. let Akademii múzických umění v Praze, autorsky spolupracoval se spisovatelem Ivanem Binarem a ostravským divadelním klubem Waterloo. Za hudbu ke hře Syn pluku byli skladatel i spisovatel Binar posláni do vězení. Na otázku Schiffauerova obhájce, jak může někdo pobuřovat hudbou, tehdy předseda senátu odpověděl: „Váš klient nepobuřoval hudbou, on napsal hudbu k závadným textům.“ Tento výrok by neměl zůstat zapomenut. Schiffauer je tak kuriózně jediný český skladatel, který byl kdy vězněn za hudbu. Ve vězení mu zakázali dokonce číst knihu o hudební instrumentaci, přesto právě zde v těžkých podmínkách vznikla půvabná operka Vrať nám, ptáku, hastrmana na texty Ivana Binara.

Operku v minulosti nastudoval a natočil na cédéčko pražský Dismanův rozhlasový dětský soubor. Původní hudební obsazení počítalo s malým orchestrem smyčců, dechů a kytary. Pro ostravské nastudování Schiffauer operku přeinstrumentoval pro komorní soubor, ve kterém dominoval cimbál Gabriely Jílkové, violoncello Krystiana Danela a perkuse a dechové nástroje v podání Tomáše Rossiho. Netradiční nástrojová kombinace přinesla dílku neotřelou a zajímavou barvu, bohužel provedení nebylo hlavně zpočátku úplně bez problémů a potíže s tónovou čistotou houslistky byly dost slyšitelné.

Výjev z inscenace Divadla loutek Vrať nám, ptáku, hastrmana. (Foto: R. Polášek.

Václav Klemens (režie) rozšířil operku o úvod, v němž se zbytečně dlouze nastiňují dětem známé věci, jako například kdo je to hastrman (zbytečně dlouhé čtení z Váchalovy knihy svou archaickou češtinou malým posluchačům na srozumitelnosti také nepřidá).

Zdařile režisér využil vkusnou projekci s rybníkem a v závěru se Zobanovým hradem. Loutka zlého ptáka Zobana byla také moc hezky vyrobena a sekvence s hrou malé flétnistky (v podání výborného multiinstrumentalisty Rossiho), která svou hrou Zobana porazí, patřila k nejsilnějším momentům díla.

Součástí operní inscenace jsou zdařilé animace. (Foto: Roman Polášek)

Hudební nastudování Lenky Živocké s přispěním skladatele bylo vedeno spolehlivou rukou a dobrou znalostí partitury. Děti z Operního studia NDM byla radost sledovat a poslouchat od začátku do konce, opravdu nechaly na pódiu hlas i duši, herecké výkony dětí v hlavních rolích byly kouzelné a přesvědčivé.

Z inscenace Vrať nám, ptáku, hastrmana. (Foto: Roman Polášek)

Představitel hastrmana Luciána (na premiéře Rastislav Širila) mne však zklamal: jednak nevýraznou artikulací (polykal hlásky, part byl pro něj očividně příliš těžký, za hranicí jeho hlasového rozsahu), jednak také slabou dynamikou, díky níž mu nebylo ani v šesté řadě dostatečně rozumět.

Vrať nám, ptáku Hastrmana je hudební pohádka obdařená neskutečně krásnou hudbou. Bylo by dobré tu hudbu předávat posluchačům a divákům v nejlepší možné podobě. Až se při dalších reprízách vyladí detaily, bude tohle dílo skutečnou událostí.