Šéfka baletu reaguje na kritiku Lucie Skálové a dalších tanečníků, odcházejících z Ostravy

Odcházející sólistkou Lucií Skálovou jste kritizována za snahu prodlužovat baletnímu souboru pracovní dobu v průběhu dne.  Jak se pracuje v ostatních baletních souborech v České republice a v zahraničí?

V příspěvku pro časopis NDM ze září 2013, ve kterém jsem napsala, že nejsem zastáncem prudkých změn, stojí také: „Taneční umění se za posledních dvacet pět let zásadně změnilo. Technika tanečníků se rok od roku zvyšuje, s technikou roste náročnost choreografií, a to vše způsobuje, že na tanečníky jsou kladeny vyšší požadavky. Je to stejné jako ve sportu – točí se více piruet, skáče se výše a padá se rychleji, protože žijeme ve 21. století. Ale to také vyžaduje intenzivnější, časově delší přípravu, a větší koncentraci.“ Týdenní pracovní doba tanečníka je 40 hodin, ta samozřejmě překračována není. Když Lucie Skálová hovoří o práci nad rámec pracovní doby, myslí tím podíl hodin strávených na tanečním sále. Ten bývá v Ostravě pětihodinový a zbytek do 40 pracovních hodin mají tanečníci na domácí přípravu. Ráda bych ale připomněla, že taková pětihodinová doba strávená na sále je běžná pouze v ostravském baletu a například v Baletu Praha Junior, což je konzervatoř a gymnázium. Ostatní baletní soubory v České republice jako například balet Národního divadla v Praze a balet Jihočeského divadla pracují 7 hodin, balet ND Brno nebo Balet F. X. Šaldy v Liberci 6 hodin, Balet Lipsko 7,5 hod. Národní balet ve Varšavě a Poznani 7 hodin. Hlavní důvody, proč potřebujeme, aby tanečníci trávili někdy v divadle více času než v minulosti, jsou dva. Jednak je tu zvýšená náročnost repertoáru a potom také fakt, že máme k dispozici jen jeden sál, nikoli dva, jak je to v divadlech běžné, a tak nám nezbývá, než se smířit s tím, že zkoušky se o něco protáhnou, když tanečníci musí čekat, až se uvolní prostor pro jinou zkoušku. A ještě jednou opakuji – i v případě, že tanečníci pracují v některý den více než 5 hodin, nepřekročí zákonem stanovenou týdenní pracovní dobu i přestože jejich pracovní týden je šestidenní. Abych řekla pravdu, není mi ta debata o čase věnovaném divadlu úplně příjemná. Někdy jsou situace, že tanečníkům na domácí přípravu zbude třeba i dvacet hodin týdně a jindy je nutné i kus té domácí přípravy obětovat ve prospěch práce na sále.

Je pravda, že se zvýšil počet pracovních úrazů?

Ano, to je bohužel pravda. Úraz je pro tanečníky vždycky moc nemilá záležitost. Ale určitě není možné tento fakt mechanicky spojovat s prodloužením zkoušky o hodinu. Dokonce naopak, je-li zkouška delší, může všechno probíhat klidněji a bez stresu. Skutečné příčiny bych hledala v tom, že klasické baletní tituly bývají určeny pro těleso s počtem 45 tanečníků a nás je pouze 28. A potom samozřejmě je zde ta zmiňovaná náročnost repertoáru, spousty technických prvků, které jsou obtížnější na zvládnutí a ve svém důsledku také i nebezpečnější. Abychom úrazům předcházeli, podařilo se nám zajistit lekce pilates, které probíhají přímo v divadle a jsou uzpůsobeny na míru potřebám našich tanečníků. Vedení baletu také navázalo spolupráci se zdravotnickým centrem AVICA, které je k nám velmi vstřícné a v případě akutní potřeby (úrazu) nabízí našim tanečníkům velmi rychle vynikající péči a podporu. Bohužel finanční možnosti zřizovatele neumožňují pro tanečníky zajistit plně hrazené preventivní rehabilitační jednotky. Někteří z nich ale využívají částečné podpory fondu FKSP pro masáže realizované v divadle.

Proč jediná držitelka Ceny Thálie v baletním souboru NDM Lucie Skálová od vašeho nástupu, jak sama říká, nic nedělala?

Ráda bych opravila ten výraz „nic nedělala“. Lucie Skálová přece dále tančila ve svých rolích v baletech, které byly na repertoáru – Louskáček, Labutí jezero. S obnovenou premiérou baletu Sněhurka v této sezóně se vrátila do role Zlé královny. Do první premiéry, se kterou jsem nastoupila jako šéf souboru v sezóně 2013/2014, jí choreografka Hana Litterová svěřila hlavní roli Juliány. Choreograf baletu Popelka Paul Chalmer jí bohužel nevybral do žádné z osmi ženských rolí, přestože v předběžném obsazení byla obsazena do role macechy. I přesto, že byla v průběhu studia premiéry na nemocenské, měla dost času ukázat své přednosti. Choreografové Youri Vámos ani Jacek Przybylowicz jí nesvěřili žádnou roli v premiéře Barocco & Carmina Burana. Ale věřte mi, že je skutečně nesmyslné si představovat, že za touto jejich volbou by měla být nějaká moje manipulace s rozhodováním choreografů. Vždyť by to ani nešlo, oni by přeci neměli žádný důvod mne poslechnout, i kdybych se něčím tak pošetilým zabývala.

Co se týká spolupráce s operou a činohrou, ovlivňujete inscenátory operních a operetních inscenací, aby do nich balet nezařazovali?

Já rozhodně nejsem proti. Na druhé straně se může stát, že musíme nějakou nabídku odmítnout, pokud by taková práce kolidovala s přípravou vlastního repertoáru, ten musí být pro nás přednější. Když máte v souboru 28 tanečníků a připravujete Louskáčka, tak to moc není na přibírání dalších úkolů. A mimochodem, není to divné, když mne někdo na jedné straně kritizuje za to, že lidem nakládám moc práce, a na druhé straně za to, že jim bráním, aby se pouštěli do dalších věcí? To je pak někdy těžké vyhovět.

Je pravda, že se méně reprízují klasické tituly a vy jako šéfka souboru upřednostňujete modernu?

Četnost titulů ovlivňuje obchodní oddělení. I mne mrzí, že Labutí jezero nebo Louskáčka nehrajeme častěji. Zda je balet moderní, neoklasický nebo klasický, není až tak  důležité. Důležitější je jeho umělecká hodnota a především spokojenost diváků. V kalendářním roce 2012 měl balet před mým nástupem 67,5 procentní návštěvnost. Nastoupila jsem v září 2013  a v roce 2013 se balet dostal na 75 procent, v roce 2014 na 80 procent. V roce 2015 od ledna do května se balet pohybuje na 94procentní návštěvnosti. Od roku 2012 se návštěvnost zvýšila o 26,5 procenta.  Tolik potlesků vestoje jako na premiéře Barocco & Carmina Burana asi baletní publikum ještě nezažilo a představení Popelky jsme vyprodali  na půl roku dopředu. Máme řadu ocenění a věrné diváky. Nic na světě se neobejde bez problémů, ale když se ohlížím za těmi několika lety, připadá mi, že jsme přece něčeho dosáhli.

Na konec: Jak jsem zjistil, vaše nejvyšší dosažené vzdělání v uměleckém oboru je absolventura HAMU Praha v oboru choreografie, a to ve třídě věhlasného profesora Pavla Šmoka. Máte tedy dva akademické tituly Ing a Mgr. Je to tak?

Ano – a za své technické vzdělání, které jsem získala na Vysoké škole báňské, se vůbec nestydím. Ale nemyslím si, že tituly jsou důležité.

Čtěte také: Lucie Skálová práskla dveřmi za Ostravou a říká: Cítím se tu nechtěná