Dívky ze Sorok ve Staré Aréně jsou silně emotivním divadlem

V představení účinkují Zuzana Kantorová, Alena Karkošková, Tereza Petrová, Anna Mrozinská, Ondřej Malý, Jan Lefner a Petr Sedláček. Pavel Gejguš vytvořil text k inscenaci na motivy povídek Curzia Malaparteho, italského novináře a spisovatele, který ve druhé světové válce působil jako válečný zpravodaj na severní a východní frontě. Své válečné zážitky popsal v povídkovém souboru, který vyšel pod názvem Kaput, a právě několik povídek z této knihy se stalo zdrojem inspirace pro text hry Dívky ze Sorok.

Úvodní část hodinového představení, které se hraje bez přestávky, vychází z povídek o zastřelené kobyle a přeživším hříběti a dále o zajatci, který je zastřelen při pokusu o útěk. Střední část je inspirována povídkou o dívkách ukrývajících se v polích před německými vojáky, závěrečná část vychází z vlastního zážitku Curzia Malaparteho při návštěvě vojenského nevěstince.

Z představení Dívky ze Sorok. (Foto: David Szeliga)

Režisér ve scénickém tvaru volně střídá několik žánrů. Scénické čtení přechází do pohybové básně, závěrečný obraz má pak velmi blízko k činohernímu divadlu. Žánrovou neujasněnost však celku vytknout nelze, neboť všechny jevištní prostředky uváženě slouží dramaturgicko-režijnímu záměru, jehož cílem je vytvoření silně emotivní atmosféry s výrazným humanistickým a protiválečným mementem.

Z představení Dívky ze Sorok. (Foto: David Szeliga)

Trojice mužských představitelů hraje německé vojáky včetně samotného Malaparteho, čtveřice dívek v prvním obraze představuje hromadu mrtvých koní a jedno přeživší hříbě, následně pak dívky představují skupinku ukrývající se před vojáky a také ženy odsouzené po službě v nevěstinci k smrti. Díky této konstrukci se první obraz z celku poněkud vymyká, další část už je logicky navazujícím sledem jednotlivých scénických obrazů až do samotného závěru. Herecké výkony všech účinkujících jsou silně expresívní, ale věrohodné a velmi působivé.

Z představení Dívky ze Sorok. (Foto: David Szeliga)

Inscenace hry Dívky ze Sorok je velmi aktuální právě dnes, v čase sílících obav z válečného konfliktu, který se může dotknout i nás, obyvatel České republiky. Je však aktuální nejen tematicky, ale i umělecky. Používání scénického jazyka, který vychází z mnoha jevištních žánrů, je jednou z cest, kterými se současné divadlo vydává za novými způsoby oslovení publika. Dívky ze Sorok ukazují, jak lze na této cestě dosáhnout velmi komunikativního a silně dojemného představení.