Zdařilá nahrávka ostravské Armidy je významným příspěvkem ke dvořákovské diskografii

Armida Antonína Dvořáka potřetí v Ostravě. To není sen, ale skutečnost. Zásluhou bývalého uměleckého šéfa opery Roberta Jindry ožila v našem městě trochu zasutá poslední Dvořákova opera. Třetím nastudováním z roku 2012 se stala Ostrava dokonce druhým městem po Praze, kde se Armida hrála nejčastěji. Produktem posledního nastudování, který zůstane zachován pro příští generace, je audiozáznam z představení 8. listopadu 2012.

S Armidou Antonína Dvořáka byl vždy kříž. Dvořák po světovém úspěchu Rusalky toužil po další operní látce. Byl si však vědom faktu, že kvalitních libret i libretistů bylo u nás jako šafránu. I proto využil nabídky Jaroslava Vrchlického (který je např. autorem textu k Dvořákovu oratoriu Svatá Ludmila) na zhudebnění volně stylizovaného milostného příběhu z 11. století, jenž zachycuje střet křesťanství a islámu. Stěžejním tématem příběhu je láska křižáckého rytíře Rinalda a krásné damašské princezny Armidy. Vrchlický látku čerpal z vlastního překladu pozdně renesančního rytířského eposu Torquata Tassa Osvobozený Jeruzalém.

Exotičnost zvoleného námětu u povahově usedlejšího a nábožensky zaníceného Dvořáka poněkud překvapuje: svou roli ve výsledku bezpochyby hrála také přítomnost fantaskního a magického prvku – sama Armida vládne kouzly a jiná postava opery, čaroděj Ismen, je rovněž významným hybatelem děje. Dvořák měl k pohádkové mytologii vždy blízko a jeho hudební charakteristika kouzel a exotického prostředí orientu rozpoutává pravou bouři barev, strhující citovosti a nevšedních instrumentačních a harmonicko-melodických postupů. Plným právem lze napsat, že se skladatel Armidou zařadil mezi významné opery jako jsou Pucciniho Tosca (1900), Debussyho Pelléas a Mélisanda (1902), Straussova Salome (1905) či Janáčkova Její Pastorkyňa (1904).

Je známo, že námět T. Tassa byl v hudebních dějinách ztvárněn mnohokrát a patřil tedy k oblíbeným tématům. Příběh Armidy a Rinalda hudebně zpracovali např. J. B. Lully, G. F. Händel, A. Vivaldi. Ch. W. Gluck, J. Haydn, G. Rossini a v neposlední řadě Dvořákův přítel a kolega Johannes Brahms, o kterém se v této souvislosti příliš nepíše.

Je zvláštní, že Dvořák zvolil stejné téma jako Brahms a že se s Armidou poměrně dlouho sbližoval. Tvořil jí déle než předešlé skladby a práci na opeře dokonce na čas přerušil. Premiéra 25. března 1904 v Národním divadle patřila k nejtrapnějším okamžikům české hudební kultury. Ledabylé nastudování, bojkot dirigenta Kovařovice a zákulisní intriky účinkujících Dvořákovu zdraví neprospěly a možná se spolupodílely na jeho nečekané smrti o 37 dnů později.

Těžký osud a smůla provázely Dvořákovu Armidu i v následujících letech. Posuňme se ale nyní v čase do přítomnosti, kdy se ukazuje, že námět rozhodně nepatří do starého železa. Naopak, spektakulární atmosféra orientu nabízí možnost perfektního vizuálního uchopení s řadou inscenačních a trikových možností. Téma střetu islámu a křesťanství je v dnešní době více než aktuální. Hudba Armidy je okouzlující a patří k tomu nejlepšímu, co Dvořák napsal. Nezbývá než doufat, že se Armida objeví na některé světové scéně (když toho není skoro třicet let schopna Praha) a ukáže hudbu českého skladatele v novém naléhavém světle.

Ostravské nastudování Roberta Jindry bylo jedním z kritikou pozitivně hodnocených a nahrávka tento fakt v podstatě potvrzuje. Při recenzi operního disku se nutně musíme pohybovat v intencích vokálně-instrumentálních, což je trochu škoda. Ostravská Armida totiž měla vynikající režii (Jiří Nekvasil), scénu (David Bazika) i výpravné kostýmy (Simona Rybáková). Za několikaletého uměleckého vedení Jindry (a skvělého dramaturga Daniela Jägera) si už diváci i kritici zvykli na mezinárodní pěvecké obsazení a ani Armida nezůstala v tomto ohledu pozadu, i když jinak většina rolí byla v rukou a ústech domácích zpěváků.

Na nahrávce excelují zejména hlavní aktéři příběhu: Dana Burešová v roli Armidy a Tomáš Černý jako Rinald se zhostili pěveckých partů obdivuhodným způsobem. Znamenitý je také démonický čaroděj Ismen v podání charismatického Ulfa Paulsena, tradičně kvalitní výkon podal Martin Gurbal jako král Hydraot. Našli bychom však také postavy, které kvalitu nahrávky poznamenaly také antagonisticky. Poněkud uspěchaný a výrazově fádní je například Muezin Martina Štolby, jenž snese jen stěží srovnání s Muezinem Ivana Kusnjera z roku 1988.

Dana Burešová jako Armida opravdu exceluje. Její soprán je obdařen v nižších polohách mimořádnou procítěností a zastřenou posmutnělou barvou, plnost a emocionalitu však neztrácí ani v nejvyšších tónech. Jediná věc, kterou se Burešová nevyrovná legendární pěvkyni Miladě Šubrtové, je artikulační srozumitelnost, v níž za fenomenální Rusalkou a také Armidou Šubrtovou (1956!) znatelně ztrácí. Vynikající hlasový fond na nahrávce projevil Ulf Paulsen, jemuž role zhrzeného čaroděje Ismena skutečně sedla.

Dirigent Jindra Armidu tempově vystavěl na principu velkých dynamických, rytmických i agogických kontrastů. V úvodním výstupu Jak z dervišových prstů řinou se vonná zrnka růžence mi trochu chyběla větší tektonická diferenciace, ale berme v potaz, že se jedná o živou nahrávku. Orchestr a sbor Národního divadla moravskoslezského (pod vedením precizního Jurije Galatenka) na nahrávce odvedl bravurní výkon – od jemně prokreslené dynamiky po čitelné sólové party melodických nástrojů a přesné sborové hlasy.

Booklet i samotné CD jsou opatřeny atraktivním grafickým designem (potiskem fotografiemi) s informacemi o díle v češtině a angličtině. Hudební režie (František Mixa) je vkusná a live nahrávka snese přebuzení do hlasité dynamiky bez větších šumů. Design bookletu Lubomíra Šedivého konsekventně splynul s fotografiemi Martina Popeláře do jednolité, ucelené podoby. Nahrávka se i přes marginální detaily (součástí bookletu mohlo být také bilingvní libreto) může bez problémů zařadit mezi významné příspěvky k dvořákovské operní diskografii.

Antonín Dvořák: Armida (3CD komplet). Nahráno: 8. 11. 2012 v Divadle Antonína Dvořáka v Ostravě. Rok vydání: 2015. Celkový čas: CD1 39:53, CD2 49:13, CD 3 72:40

SOUTĚŽ – VYHRAJTE 3CD S OPEROU ARMIDA
Deník Ostravan.cz ve spolupráci s NDM připravil soutěž o 3CD s nahrávkou Dvořákovy opery Armida. Soutěžní otázka zní: Kdy měla Armida světovou premiéru? Uveďte přesné datum i název divadla a napište nám, jaký máte vztah k hudbě Antonína Dvořáka. Odpovědi posílejte dnes (úterý 12. května) do 20.00 hodin na e-mail info@ostravan.cz. Výherce bude vybrán ze správných odpovědí a zveřejněn na tomto místě a na facebookovém profilu Ostravanu.

SOUTĚŽ BYLA UKONČENA VE 20 HODIN. VÝHERKYNÍ SE STÁVÁ DARJA CÁBLOVÁ. GRATULUJEME. Kromě správných odpovědí nám napsala i tato krásná slova: „Ostravskou operu mám moc ráda. Mrzí mě, že odešel pan Jindra, skvěle rozumí Janáčkovi, a Armida se mu povedla. Já Dvořáka miluji, jako skladatele i jako muže. Chápu jeho touhu psát skladby pro našince, a jeho stesk po domově v Americe. Rusalka je úžasná, tu bych mohla vidět často. Nejraději mám však symfonie, zvlášť Z Nového světa. Asi bych musela vyjmenovat spoustu dalších Dvořákových skladeb, které určitě všichni máme rádi.“ Jsme toho názoru, že čtenářka si dárek opravdu zaslouží.