Molièrova Škola pro ženy: Herecký koncert nejvyšší kvality a jedna z životních rolí Jana Fišara

Přestože Jean-Baptiste Poquelin, slavný to Molière, napsal komedii Škola pro ženy v roce 1662, zábavný i poučný potenciál této hry překonává a ještě dlouho bude překonávat staletí. Stále se totiž budou vyskytovat muži s pohledem na ženu jako na méněcenného tvora odsouzeného plnit mužovy rozmary a žít jen k jeho službám.

Molière si v této hře právě z těchto mužů udělal cíl své satirické výmluvnosti. Skvěle napsaná komedie, navíc přeložena Svatoplukem Kadlecem do verše nejen zpěvného, ale i k jednání slovem velmi vhodného, je zárukou výborné zábavy.

Režisér Janusz Klimsza spolu s dramaturgyní Dagmar Radovou uchopil text coby grotesku. Zvolený žánr definuje i režisérův výběr hudby, na kterém se podílí i její interpret, klavírista Jiří Šimáček. Toho ve scénograficko-režijní koncepci (scéna a kostýmy jsou dílem Marty Roszkopfové) inscenátoři posadili na jevišti Divadla Antonína Dvořáka do velkého čtvercového okna umístěného do výše nad hrací plochou, na které jsou pak už jen dvě prostor rozbíjející náznakové stavby v podobě dřevěných krychlí s několika dveřmi a průlezy. Poslouží coby dům i pokoj.

Zleva Tomáš Jirman, Jan Fišar a David Viktora. (Foto: R. Šťastný)

Janusz Klimsza opět potvrzuje mistrovskou znalost zvoleného žánru a všeho, co patří k jeho dokonalému předvedení. Vede herce nejen k maximálnímu soustředění nad mluveným slovem, ale do detailu a do výborně vygradované pointy staví jednotlivé situace. A tak někdy stačí k výbuchu smíchu v hledišti jediné závěrečné gesto, jediné závěrečné slovo věty, ba dokonce jen osamocený povzdech či přesně intonovaná otázka. V tomto je ostravská Škola žen ukázkou krásy a síly slova, která se dnes už moc často neslyší, ale ani nevidí.

Zmíněná hudba s charakterem klavírního doprovodu filmových amerických grotesek z počátků minulého století předznamenává gejzír klauniád, ve kterých doslova září představitel hlavní role Arnolfa Jan Fišar, jenž v průběhu dvouhodinového představení téměř neodchází ze scény. Jeho Arnolf je dokonalým obrazem mužské domýšlivosti, zahleděnosti do sebe a lidské hlouposti. Jan Fišar v této roli konečně uplatňuje schopnost jednání slovem, schopnost vyjadřovat se veršem jako přirozenou řečí a zároveň osobní komediantství, a to všechno dohromady v postavě, která rozesmívá publikum snad v každé druhé replice. Řada potlesků na otevřené scéně je toho potvrzením. Role Arnolfa je jedním z vrcholů Fišarovy herecké kariéry.

Z inscenace Škola pro ženy. (Foto: Radovan Šťastný)

Představiteli hlavní role výborně sekundují další dva spoluhráči, Petra Lorencová v roli Anežky, dívky Arnolfem vychovávané a zároveň jím samotným vysněné coby jeho manželka, a Ivan Dejmal, ztělesňující mladého Anežčina ctitele. Také o nich platí slova vyřčená na adresu Jana Fišara, také oni dva dokonale vládnou mluvní složce svého hereckého projevu a stejně tak si užívají groteskní situace, do kterých jejich postava dostává Arnolfa.

Ani výkony představitelů menších rolí, Tomáše Jirmana coby Arnolfova přítele Chrysalda, Davida Viktory, který hraje zároveň notáře i otce Horáce, a také dvojice služebných v podání Jana Lefnera a Michaely Petřekové nejsou slabinami inscenace.

Molièrova Škola pro ženy v podání největší ostravské činohry je doslovným hereckým divadlem nejvyšších kvalit a jen potvrzuje velmi dobrou pověst, kterou ostravské divadlo a jeho herci v České republice mají.