KOMENTÁŘ: Začíná festival Ost-ra-var. Může se rehabilitovat, ale i pohřbít

Ostravská činoherní divadla začala před sedmnácti lety pořádat festival Ost-ra-var zejména pro divadelní kritiky a teoretiky, pedagogy, kulturní redaktory a praktické divadelníky, stejně jako pro studenty vysokých divadelních škol, a to z jediného důvodu – ostravská divadelní scéna byla tehdy na okraji zájmu celostátních médií. Ostrava je prostě „daleko“.

Ostravské inscenace se tak neprosazovaly v nejrůznějších kritických anketách a v prestižních oceněních. To však v nynější době již neplatí. Výsledky práce ostravských činoherců se právě i díky uplynulým ročníkům dočkaly mnoha cen, ať již jde o Ceny Thálie, Ceny Alfréda Radoka i další. Dnes se o inscenacích zrozených na ostravských jevištích mluví jako o tom nejlepším, co lze v České republice na jevištích vidět. Místní divadla však do programu festivalu zařazují i inscenace, které bohužel řadu kritických výtek zasluhují. Pak jde hlavně o způsob, jakým jsou kritické názory prezentovány. A právě tento způsob se v loňském roce stal jablkem sváru.

Své názory na uvedené inscenace zúčastnění divadelní kritici, teoretici a studenti konfrontují na seminářích, které jsou nedílnou součástí festivalu. Atmosféra tu bývá často vskutku velmi vzrušená. A to nejen na seminářích, ale i v hledištích při představeních či po nich. Reakce některých návštěvníků, projevované zejména v průběhu představení, mnohé herce (a nejen je) skutečně loni vedly k úvahám o zrušení festivalu. Svědčí o tom výroční anketa deníku Ostravan.cz, ve které na konci minulého roku ostravští herci označili festival Ost-ra-var za nejhorší divadelní zážitek roku. Připomínáme pár ohlasů:

Jan Fišar, herec NDM: Největším zklamáním – už několik let – byl pro mne festival Ost-ra-var, který podle mne rok od roku stále více skomírá a přestává mít jakýkoliv smysl.

Petra Lorencová, herečka NDM: Pokud mám říct nejhorší divadelní zážitek uplynulého roku, pak to byl festival Ost-ra-var. Tak nějak se podivně zvrtl a místo sváteční divadelní atmosféry tu zavládlo velké napětí a přehnané emoce.

Norbert Lichý, herec DPB: Nejhorší zážitek? Nesoudnost studentů teatrologie, kteří pořadatele festivalu Ost-ra-var hanili, hanili, až pohanili

Pavlína Kafková, herečka NDM: To nejhorší? Je mi moc líto, že nejhorší zážitek v divadle jsem zažila na jevišti jako herečka. Vlastně můžu říct, že jsem prožila zlý sen snad každého herce. Bylo to při představení v rámci festivalu Ost-ra-var. Titul se zdráhám jmenovat (Tristan a Izolda, režie Janusz Klimsza, pozn. aut) nechci tomu představení již nijak víc ublížit. Myslím si, že si to nezaslouží a jsem ráda, že při premiéře a při reprízách zaznamenalo i velmi pozitivní ohlas a přijetí diváků. Festivalové publikum, převážně univerzitní studenti  divadelních škol, tento typ divadla vůbec nepřijalo, což opravdu chápu. Ovšem forma, jak svou nelibost vůči dění na jevišti dali najevo, byla nevhodná. Projevovali se hlasitým výsměchem a různými komentáři při vážných scénách… S pousmáním použiji jejich trošku naivní argumentaci v následujících debatách  – dali jasně najevo „svůj názor“ a dodávám, že svůj názor na ně měli také přítomní předplatitelé, normální diváci i herci, kteří byli na jevišti. Ale válka z toho nebude. Jen se projevila a zároveň neprojevila slušnost a velkorysost…

Tomáš Vůjtek, dramaturg Komorní scény Aréna:  Tradičně posmutnělé jsou  reflexe Ost-ra.varu, tedy chování jeho festivalového kritického publika.

Tolik názory umělců na loňský Ost-ra-var. Hlavní problém, co se kritiky jednotlivých inscenací týká, je ve vzájemném poměřování nesouměřitelného. Mnozí začínající studenti, ale i někteří teatrologové, snadno podlehnou kouzlu malých scén a jejich komorního prostoru (zejména v Komorní scéně Aréna) a bezprostředně navazující představení odehrávající se na velkém jevišti (zejména v Divadle Jiřího Myrona) nedokáží spravedlivě ocenit. V tomto směru lze jen přivítat krok letošních organizátorů, kteří do programu zařadili páteční seminář věnovaný obecnějším otázkám. V tomto případě vybrali téma „Specifika malých a velkých (nejen) ostravských scén.“

Ředitel Národního divadla moravskoslezského Jiří Nekvasil pokládá festival za přínosný. V rozhovoru pro Ostravan.cz řekl na dotaz ohledně úvah o zrušení festivalu toto: „Ale já sám jsem nikdy nic takového nevypustil z úst. A myslím, že ani Peter Gábor, takže současné vedení divadla a činohry to prostě neřeklo. Samozřejmě se můžeme zamyslet nad nějakou inovací festivalu a určitě k tomu dojde. Ať už jde o počet inscenací, způsob výběru a podobně. Zrušit Ost-ra-var by ale muselo město. A já si vážím toho, že město naopak Ost-ra-var zařadilo mezi významné kulturní akce. Navíc už dvakrát se nám podařilo získat také dotaci ministerstva kultury. Díky Ost-ra-varu se ostravské divadlo dostalo do celostátního povědomí. A současný úspěch Ruské zavařeniny Komorní scény Aréna, která získala ocenění jako nejlepší inscenace roku 2013, ze kterého mám upřímnou a velkou radost, je také trochu zásluhou existence Ost-ra-varu.“

Letošní ročník je právě z pohledu na průběh toho loňského očekáván s nadějemi i obavami. Naděje lze spojit s řadou velmi vydařených inscenací, které jsou pro návštěvníky připraveny. Obavy spočívají v tom, aby se opět neopakovaly události spojené s úvahami o možném konci Ost-ra-varu. Ke zlepšení celkového stavu by například přispělo i zařazení speciální kritické rubriky do festivalového zpravodaje pod názvem „Řečeno po půlnoci“, případně „Soudy u sklenky dobrého moku“. Byly to kromě nepřijatelného chování v hledišti totiž také některé výroky publikované ve festivalovém zpravodaji, které jejich autoři vypustili z úst v pozdních nočních či brzkých ranních hodinách.

Nic proti tomu, ale podobná reflexe zasluhuje vlastní kritické fórum. Řadový ostravský divák totiž nerozlišuje, zdali je publikovaný soud o inscenaci vysloven po zralé úvaze či v opojení. A festivalový zpravodaj čtou nejen mimoostravští návštěvníci festivalu.