Režisérský tandem SKUTR se na operním Broučkovi opravdu vyřádil

Psychoanalýza je poměrně mladá psychologická disciplína. Její zakladatel Sigmund Freud se hodně zaobíral sny a jejich výkladem. Napadá mne představa, co by příborský rodák řekl o Leoši Janáčkovi, kdyby jej měl na sezení. Určitě by to bylo hodně zajímavé.

Výlety páně Broučkovy jsou dílo, na němž hukvaldský mistr pracoval dlouhých devět let. Představa v dnešní době dost nereálná. Literární předloha Svatopluka Čecha, satirická próza Výlety pana Broučka, byla v době svého vzniku nesmírně populární. Libreto opery se pak pokoušelo vytvořit několik českých spisovatelů. Práce na něm Janáčka poučila, že si do budoucna vždy libreto vytvořil sám.

Broučkiáda je zvláštní umělecký artefakt. Mnohovýznamové, surreálné dílo, které vzniklo před počátkem surrealismu, s ojedinělou přesností nemilosrdně pranýřuje negativní vlastnosti české mentality. Pan domácí Brouček vlastně nikomu nechtěl ublížit, je to takový usedlý pán, jehož fantazie bývá podpořena pitím piva. Právě po požití tohoto lahodného nápoje v hospodě Na Vikárce měl pražský měšťan Brouček velmi zajímavé sny.

Na sobotní druhé premiéře se v hlavní roli představil Jorge Garza. (Foto: Daniel Jäger)

Režisérská dvojice SKUTR se na tomto díle vyřádila. Podle slov Martina Kukučky se jim povedlo na jevišti „vybláznit“, Trpišovský se ale podle svých slov držel dějové linie, aby byla srozumitelnost opery únosná. Janáček totiž protkal Výlety páně Broučkovy snovostí, za niž by se nemusel stydět kterýkoliv surrealista. Jednota času a místa je zde nemilosrdně rozcupována: z Měsíce a jeho podivných obyvatel, kteří veršují vždy stejným slovem, nás mistr vrhne do 15. století, kdy Husité brání Prahu před Zikmundem.

Hudebně jsou Výlety páně Broučkovy naprosto zralým Janáčkem. Chvíli trvá, než si člověk na jeho neobyčejně dynamickou a prokreslenou hudební psychologii zvykne. Překonáním prvotní nedůvěry se však posluchač dočká věcí! Broučka můžeme díky pojetí SKUTRu chápat jako člověka v podstatě moderního a současného. Je to běžný obyvatel města, který si chodí „zapařit“, je „single“ a nechce se pouštět do žádných větších akcí. Mravní apel Janáčka, který zdůrazňuje jeho charakter jako cosi bytostně odpudivého, nabývá v nastudování původní aktuálnosti pouze v posledním dějství, kdy se Brouček přidá na stranu Němců.

Z nové operní inscenace Výlety páně Broučkovy. (Foto: Martin Popelář)

Nové nastudování opery je charakterizováno pečlivostí a originalitou. Scéna Jakuba Kopeckého je laděna do měsíční šedi, kovové žebříky sugerují pocit vzdušnosti a prostoru. Kostýmy Simony Rybákové jsou neokázalé, slušivé a funkční. Dramaturg díla Daniel Jäger „vyhmátl“ z díla to podstatné a dokázal to uhníst do únosné a přitažlivé podoby: Brouček je dynamický, vzpírá se jednoznačné charakteristice, rozhodně není tím odsouzeníhodným amorálním měšťanem, jako v literární předloze.

Na druhé sobotní premiéře, ze která je psána tato recenze, se sešlo mezinárodní obsazení: Matěje Broučka ztvárnil Mexičan Jorge Garza a malíře Mazala Francouz Jérôme Billy. Oba se s češtinou poprali (až na dodržování slabičných délek) velmi slušně a Garza výrazně zaujal hereckým talentem.

Martina Šnytová v operní inscenaci Výlety páně Broučkovy. (Foto: Martin Popelář)

Málinka v podání Agnieszky Bochenek-Osiecké byla vynikající. Podobně i další postavy opery byly šťastně obsazeny: Sakristián Františka Zahradníčka, Wurfl Petera Malazána, číšníček Martiny Šnytové, hospodyně Yvony Škvárové, skladatel Martina Šrejmy a takto by se dalo pokračovat.

Hudební nastudování Roberta Jindry je charakteristické pečlivostí ve všech ohledech. Vyváženost. Koncíznost. Přesnost. Nic nebylo ponecháno náhodě. Vzniklo nastudování, v němž si najde každý své. Záleží na tom, jaké sny se vám zdají.