Erbenova Kytice na jevišti divadla: Téměř stovka aktérů v silně emotivních obrazech

Inscenátoři si z Erbenovy sbírky třinácti balad vybrali pět – Kytici, Vrbu, Vodníka, Zlatý kolovrat a Svatební košile. Zvolili žánr antiiluzívního divadla, ve kterém je hlavní složkou inscenace hudba. V jednotlivých baladách je pak využit široký rejstřík žánrů od činohry přes voiceband, tanec a sólový i sborový zpěv až po pohybové a taneční divadlo.

Pavel Helebrand pro Kytici vytvořil velmi melodickou a zpěvnou partituru s výraznými rytmy. Orchestr složený z nástrojových skupin smyčců a dechů, se dvěma klavíry, harfou i bicími hraje živě, rozsazen po obou stranách hracího prostoru. K realizaci jednotlivých balad jsou využity nejen prostory jeviště, ale i postranní portály a schodiště hlediště.

Erbenova balada Vrba je ztvárněna s důrazem na neschopnost komunikace mezi mužem a ženou, matkou jeho dítěte. V baladě Vodník je velmi důležitý věkový posun v postavě vodníka, kterého představuje Ivan Dejmal v alternaci s Danielem Grimmem. Oba mladí muži bourají mýtus o starém vodníkovi s dýmkou a balada se stává syrovým obrazem smrtící vášně. Zlatý kolovrat je pojatý coby pohádka, ve které vítězí dobro nad zlem, a závěrečná balada Svatební košile v souladu s Erbenovou předlohou poukazuje na důležitost křesťanské tradice. Kytice v prologu a epilogu pak připomíná dílo Karla Jaromíra Erbena coby skvostu české národní literatury.

Nejkvalitnější stavební komponentou jevištního tvaru je hudba. Pavel Helebrand vychází z lidové moravské balady, ale neváhá citovat i Antonína Dvořáka skrze jeho Humoresky či Felixe Mendelssohna-Bartholdyho s jeho Svatebním pochodem (v baladě Zlatý kolovrat). Pohádkovost této balady je podtržena i hudebními odkazy na některé slavné filmové pohádky.

Snímek z nové divadelní inscenace Kytice. (Foto: Werner Ullmann)

Jednotlivé herecké výkony občas trpí přehráváním (největší rezervy v tomto směru mají Jana Kurečková  jako macecha a Kristýna Karpálová v roli nevlastní sestry ve Zlatém kolovratu). Rezervy jsou i v režii, kdy v první baladě (Vrba) pokulhává celkový temporytmus a balada se místy zdá zdlouhavá. Otázkou jsou i některé expresívní roviny pohybových kreací jak sólistů, tak sboru, které sice mají vytvářet odpovídající atmosféru, ale občas ubírají na síle samotnému Erbenovu textu. Kolize mezi textem a pohybem je nejvýraznější v baladě Vodník.

Nelze vyjmenovat všechny dětské představitele jednotlivých rolí, z nichž někteří projevili výrazný pěvecký, herecký a pohybový talent. Velmi důležitá pro celkové vyznění inscenace je i účast Pěveckého sboru města Klimkovic.

Velkou kvalitou inscenace je uchopení tématu života jedince uvnitř lidského společenství. Pavel Helebrand přistoupil k práci na Kytici s důrazem na komunikaci jednak uvnitř celého realizačního týmu, tak i na komunikaci mezi jevištěm a hledištěm. Helebrandův apel na vzájemné naslouchání, přijímání druhého takového, jaký je, s porozuměním pro jinakost, ale zároveň s odpovědností vůči sobě samotnému, partnerovi, rodině i obci je zcela viditelný.

Jestliže Kytice byla zpracována Ateliérem pro děti a mládež k výročí dvaceti let Operního studia NDM, pak účast herců ve věku od pěti do osmdesáti let, profesionálů i amatérů na společném díle je tím nejlepším, co může děti a mladé lidi s touhou po divadle na budoucí profesionální uměleckou dráhu, ale i na život v dospělosti uvnitř lidského společenství připravit. Společenská rovina inscenace zde sice převládá nad rovinou estetickou, ale to je v daném případě a všech souvislostech zcela v pořádku.