Ptáčník v podání Jiřího Zahuty a herců ze Staré Arény chytal kvíčaly v Komenského sadech

Realizátorům divadelního představení v plenéru posloužil Klicperův text pouze jako podklad pro vlastní dějovou konstrukci, nicméně i tak vynikl kontrast mezi přístupem k životu a hodnotám z doby před dvěma sty lety a dnes.

Přibližně dvě stovky diváků, ke kterým se v průběhu představení přidávali další kolemjdoucí, sledovaly s velkým zájmem v průběhu řízené procházky parkem příběh velkopodnikatele Kotrče, přesazený z doby před dvěma sty lety do dnešní reality. Nejen samotné téma, ale i obsah hry a jednotlivé postavy včetně situací, do kterých se dostávají, vyjadřují v podání mladých ostravských herců touhu po světě bez hroutících se firem a narůstající nezaměstnanosti, bez korupce, bez podléhání ikonám šoubyznysu, bez ničení přírodního prostředí a vybíjení živočišných druhů. Úprava textu a vše, co je k němu přidáno, jde však ještě hlouběji: vidíme zde i kritickou reflexi účelového vykládání historie. Ne nadarmo se začátek představení odehrál u památníku padlých Rudoarmějců z druhé světové války a konec na jedné z plošin nad řečištěm Ostravice.

Kotrč loví v Komenského sadech kvíčalu. (Foto: Ladislav Vrchovský)

V hlavní roli velkopodnikatele Kotrče vystoupil Jiří Zahuta, dramaturg klubu Hudební bazar a příležitostný herec, který si zahrál menší role i v ostravském Divadle Petra Bezruče. Jiří Zahuta prokázal nemalý herecký talent. Kotrčův útěk z reality do náruče přírody v jeho podání byl věrohodný a pravdivý. Výrazné postavy vytvořili i další účinkující: Vladimír Šmehlík v roli gangstera, Petr Sedláček hrající zbloudilého herce ze Shakespearovských slavností či Zuzana Kantorová ztělesňující postavu Kajky,  šílené aktivistky, veganky, jogínky, esoteričky a ekoložky, ale také ducha z Kotrčova posledního soudu.

Zajímavou a atmosféru podtrhující hudbou v podobě živé hry na housle děj doprovázeli Václav Kantor a Hynek Toman spolu s nejmenovaným hráčem na africký buben.

Poslední soud velkopodnikatele Kotrče. (Foto: L. Vrchovský)

Reakce publika lze shrnout díky dvěma vyjádřením zaslechnutým přímo mezi diváky: Náhodně procházející žena středního věku se na chvíli zastavila na své procházce parkem, aby se slovy „To je ale slátanina“ pokračovala v procházce. Druhá z reakcí, také z úst ženy středního věku, která však absolvovala celé představení, vystihuje výpověď inscenace mnohem výstižněji: „Tihle mladí patří do parlamentu.“

Repríza představení v Komenského sadech se má konat 26. srpna. Vstup bude opět zdarma.